Proč?! Pět úletů Michala Bílka s Litvou

V příštím kvalifikačním zápase bude hrát trenér českého týmu o setrvání ve funkci. Snahu a dobrou vůli mu upřít nejde, nicméně mnohé jeho kroky v nepovedeném olomouckém podvečeru vyvolaly údiv.

Proč dva defenzivní záložníci?

Trenéři nemají tento typ dotazů rádi. Není důležitý počet útočníků, ale hráčů, kteří se zapojují do útočení, prskají. V případě Jana Poláka zase Bílek určitě namítne, že ho na hřiště v roli štítu neposlal. Jenže málo platné, čistič středu pole je původní Polákova profese, kterou nezapře. Zvlášť proti soupeři, jenž brání v hlubokém obranném bloku.

Dobrou přihrávku dopředu dal záložník Anderlechtu jen jednu, zato zmetků v rozehrávce vyrobil spoustu. Až na některými zůstával rozum stát. Trenérovou chybou bylo nejen jeho nasazení, ale i fakt, že Poláka nejpozději o přestávce nestáhl ze hřiště.

Proč tak špatné standardky?

Místo toho, aby si získal už dopředu olomoucké diváky na svou stranu, udělal Bílek pravý opak. Až na první všechny tréninky uzavřel, zejména prý kvůli nácviku standardních situací.

V tom případě šlo o špatný vtip – a nebo Češi trénovali trestné kopy společně s Litevci. Vždyť dobře kopli tak dva, všemi ostatními vždy jen založili velmi nebezpečný litevský protiútok.

Proč Kadlec na stoperu?

Michal Kadlec je vzácný příklad fotbalisty, který svou kvalitou už (možná) přerostl slavného tátu. Je totiž ještě rychlejší, což se ve středu obrany náramně hodí. Jenže v tomto případě chyběla jeho neutuchající aktivita na levém kraji obrany, odkud je Kadlec z klubu zvyklý podporovat ofenzivu nájezdy a nebezpečnými centry.

Daniel Pudil jako jeho záskok naprosto vyhořel. Podílel se na inkasovaném gólu a špatným bráněním pustil Litevce do dalších nebezpečných situací. Hlavní jeho hřích v tomto utkání však zněl: bídná kvalita směrem dopředu.

Proč taková víra v Baroše?

Útočník Galatasaraye začal povedenou hlavičkou, jenže pak si musel nechat ošetřit bolestivě nakopnutou nohu – a šel z výkonem rapidně dolů. Míč mu odskakoval, pohyboval se na malém prostoru, nahranými pády si chtěl vymodlit penaltu. Zařídil mu ji kolega Martin Fenin, nicméně Baroš nechal vyniknout vynikajícího gólmana Karčermarskase.

Neustálým rozčilováním a vzteklou gestikulací pil olomouckému publiku krev – i z tohoto pohledu byl jeho pobyt na hřišti v závěru utkání vyloženě kontraproduktivní. Dolů měl jít on a ne Fenin, jenže to si trenér Bílek zřejmě netroufl.

Proč takový chaos ve středu hřiště?

Tomáš Rosický si libuje, když se může po hřišti toulat, tak prý ze sebe dostane to nejlepší. Začal na pravém kraji zálohy, pak si stranu prohodil s Jaroslavem Plašilem. Ani záložník Bordeaux se nechoval jako brücknerovský ostrý kraj. Výsledkem této improvizace však byla jen totální anarchie a zmatek. Borec s míčem narážel často nejen do zdi z hráčů soupeře, ale boural i do těch vlastních. Český tým tak měl na hřišti čtyři střední záložníky – a nikoho, kdy by piloval lajnu a nahlodával soupeřovu obranu hradbu ze stran.