KOMENTÁŘ - Kdo si počká, ten se dočká. Loni ještě Petr Rada šanci vést Liberec odmítl. Sbíral se z potupného vyhazovu od reprezentace a taky mu do konce roku běžela lukrativní smlouva s fotbalovým svazem, že. Tentokrát však už nabídkou ambiciózního klubu nepohrdl. Vrací se na sever Čech, kde prožil svá dosud nejlepší trenérská léta.
V Teplicích i v nedalekém Jablonci dokázal Rada předvádět se svými týmy zajímavý fotbal se solidními výsledky. I když hmatatelný úspěch z toho nebyl žádný, pokud pomineme účast ve finále domácího poháru.
Přesto se neuvěřitelnou shodou náhod Rada nakonec stal trenérem české reprezentace. Kdyby to nebylo smutné, dalo by se to vyprávět jako humorná historka. Radu totiž nejprve chtěl jako nástupce Karla Brücknera tehdejší vládce českého fotbalu Vlastimil Košťál.
Na poslední chvíli však změnil názor a začal tlačit do funkce Jozefa Chovance. Jenže ostatní členové výkonného výboru překvapivě zvolili Radu – jen aby měl Košťál vztek. Že tak obětovali postup na mistrovství světa v JAR, to těm dobrým mužům vůbec nevadilo.
|
Samozřejmě že to dopadlo špatně. A nebyla to Radova chyba, že před něj postavili úkol, na který prostě neměl.
Chtít po něm, aby uspěl v nejprestižnějším možném angažmá, bylo to samé, jako vyžadovat po třeťákovi, aby zvládl maturitu. Může se snažit sebevíc, ale kde nic není, ani čert nebere...
Zdálo se, že po dlouhé zahálce čeká na Radu podobně těžká výzva. Do problémy zmítané Slavie jej přes noviny tlačil jeho kamarád Ladislav Vízek a v zákulisí pak vlivný agent Pavel Paska.
Nakonec však kouč s přezdívkou Plukovník přebírá Slovan Liberec, jedenáctý tým tabulky. V provinčním klubu, který jde svou cestou a má v kádru spoustu zajímavých jmen, by Rada opět mohl oprášit své jméno dobrého provinčního trenéra.
Protože dobrý provinční trenér – a nic jiného – on přesně je.
