BLOG JAKUBA PLASKURY | Je jasno. 22. června se v Hamburku partička Ivana Haška utká s Gruzií coby druhým soupeřem ve skupině F. Tým francouzského kouče Willyho Sagnola okusí závěrečný podnik typu ME poprvé v historii. V barážovém infernu nejprve Gruzínci udolali Lucembursko a následně na penalty Řecko. Borce z ráje dovolenkářů bych ale jako soupeře Čechů na EURO bral raději.
Gruzie obecně vzato v baráži nenadchla. Výhra 2:0 nad Lucemburskem? Pomohla vyšší moc. Za stavu 1:0 byl totiž zástupce Beneluxu lepší. Útočník Slovanu Bratislava Gerson Rodrigues dokonce srovnal. Sudí byl však správně upozorněn videem na nečistý zákrok o pár desítek sekund dříve na druhé straně hřiště. Lucemburčané tak místo vyrovnání na 1:1 museli kousat zrušení branky, standardku proti a hlavně vyloučení obránce Maxima Chanota. Pak už to měli domácí v Tbilisi usnadněné. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby lucemburské vyrovnání platilo, ale na kdyby se nehraje ani fotbal. Nutno podotknout, že pro tento zápas absentovala hvězda hvězd Chviča Kvaracchelija kvůli žlutým kartám, což je pro Sagnola naprosto rozdílový plejer.
Gruzie to ale zvládla a prošla do finálové řežby ve skromnějším duchu než Řecko. Ti přejeli na své poměry nečekaně 5:0 Kazachstán a možná jim to uškodilo.
Jakoby si snad mysleli, že se to udělá samo, možná Gruzínce i mírně podcenili, ale z takové naivity je nechci obviňovat. Za 90 minut základní hrací doby totiž mírný favorit zápasu nevystřelil přesně na bránu, tak co potom s tím?
Domácí gólman Giorgi Mamardašvili mohl klidně povečeřet národní pokrm chačapuri a chystat se až na prodloužení. Zajímala by mě statistika diváků, kteří přímo na stadionu či u obrazovek usnuli nudou. Na tohle se prostě úvodní hodinu a půl nedalo koukat. Stavidla povolila až přesčas.
Na rovinu. Fotbalový koncert se čekat nedal, když šlo o všechno. Gruzie má zajímavé brejkové typy hráčů, ale Řecko jim toho zase tolik nenabídlo, a když už ano a míč se dostal ke Kvaracchelijovi, slétli se na něj kolikrát tři bílí supi a bylo po akci.
Někdy to působilo až úsměvně. Kdyby totiž šikovný Gruzínec se sedmičkou na zádech ze šlamastyky vykličkoval, měl několik volných spoluhráčů. Řekové však vsadili na kartu uhlídat klenot Neapole a dařilo se.
Faktor Kvaracchelija ale nechám stranou, protože i ostatní Gruzínci se umí pomazlit s míčem, ať už Mikautadze, Kitejšvili, Tsitajšvili nebo Čakvetadze. Řekové tohle postrádali nejen proti Gruzii.
Při myšlence na ně si navíc asi všichni vybavíme rok 2004, kdy silný český tým vyřadila v semifinálovém prodloužení hlavička Traianose Dellase. V hostincích od Aše až po Frýdek-Místek se pilo na žal. Zlatý sen se tenkrát rozplynul proti outsiderovi, který dokráčel na trůn.
Ještě dnes po dvaceti letech by Řekové své hrdiny nejraději posadili na Olymp. V tehdejší reprezentaci německého pragmatika Otta Rehhagela bychom těžko hledali hvězdy světového formátu. Nechyběly však osobnosti. Zagorakis, Nikopolidis, Karagounis, Basinas či Charisteas.
Pamatujete? Lídři, ikony, bořiči, brusiči a nositelé řecké senzace. Jenže taková jména současný řecký tým v boji o EURO neměl. A bylo to znát v klíčových okamžicích. Třeba kapitán a momentálně asi hlavní lídr reprezentace Anastasios Bakasetas zůstával v zápase často v utajení. A když šel na první řeckou penaltu v rozstřelu, selhal. Nutno dodat, že byl oslňován zelenými lasery z hlediště, což je prvotřídní prasárna, ale karma gruzínské fanoušky nepotrestala. Podobně byl totiž obtěžován při některých standardních situacích i řecký brankář Odysseas Vlachodimos. Těžko říct, jestli to mají tito domácí příznivci v hlavě v pořádku, když se dopouštějí podobných výstřelků.
Zpět ale k fotbalu. Čtyři roky stará tryzna proti Severní Makedonii je pryč. Tenkrát Gruzie taky hrála v Tbilisi finále baráže, ale padla 0:1 gólem Gorana Panděva. Sagnolovi se tak povedlo něco, co s Gruzií nedokázal v roce 2020 slovenský kouč Vladimír Weiss starší.
Pod Francouzovou taktovkou pojede do Německa tým kolem Kvaraccheliji, kde se mixuje zkušenost třicátníků a silné dorůstající generace mladých hráčů v čele s Mamardašvilim. Ten ve Valencii jednoznačně roste pro evropský velkoklub.
Za mě je však hlavním důvodem, proč bych v Hamburku uvítal raději Řeky gruzínská motivace. Poprvé v dějinách na velkém šampionátu? Takový svátek nechcete mít spojený s tím, že jste dostali nařezáno. EURO je tahák jako hrom nejen pro hráče, ale celý gruzínský svaz. A samozřejmě pro fanoušky. Fotbalová horečka se na východním pobřeží Černého moře bude až do června stupňovat. Snad najdou Češi dostatečně studený obklad…
Témata:
reprezentace, blog, kvalifikace, sport, jakub plaskura, fotbal, Řecko, Ivan Hašek, Bratislava, Hamburk, Gruzie, Lucembursko, Tbilisi, hvězda, Gerson Rodrigues, Sport na Heureka.cz
Související články
