Hašek, Jágr… a teď Pastrňák? Nemá strop, může jít i po bájné Hart Trophy
Dominik Hašek ji získal v letech 1997 a 1998. Jaromír Jágr o rok později. O čem je řeč? O nejvýznamnější trofeji v NHL, o bájné Hart Trophy. Dlouho to vypadalo, že český list bude málokdo schopen rozšířit. Tím spíš, když se v zámoří prohánějí talenty jako Connor McDavid, nebo Auston Matthews, s nimiž se počítalo, že tyhle hvězdné dostihy nyní povedou. Chyba lávky. Do závodu se po zranění hlásí i David Pastrňák. A to hodně razantně.
Ne nadarmo je nejsledovanější trofejí každým rokem v zámoří právě Hartova trofej pro nejužitečnějšího hráče. Nehledí se vyloženě na góly, asistence nebo vychytaná čistá konta. Klíčové je, jak moc důležitý byl daný hráč pro svůj celek.
Pokud si odpovíte při otázce, kde by se bez něj tým nacházel, že by naděje na úspěch byla o dost menší, máte před sebou vhodného kandidáta. A jedním z nich je jednoznačně i David Pastrňák. Ten by se po zisku trofeje pro nejlepšího střelce z minulé sezony mohl v tomto ročníku klidně natahovat po dalším velkém osobním úspěchu.
A má to hned několik důvodů. Nehovořme teď o pouhém umění, protože Pasta patří k výjimečným hráčům NHL, schopným zvednout diváky ze sedadel na počkání. Jeho kousky jsou vyloženě elektrizující. Schválně si pusťte poslední třibrankovou explozi při výhře 4:3 proti Philadelphii. Budete jen nevěřícně kroutit hlavou.
Daleko podstatnějšími důvody pro to, aby se ucházel se o královnu mezi trofejemi, je povaha a pak také jeho vynucená absence na počátku ročníku kvůli zraněné kyčli.
Tak nejdříve k povaze. Rodák z Havířova dostal do vínku nejlepší možnou kombinaci vlastností, aby mohl zářit čím dál tím víc. Bezstarostnost, zdravá sebejistota, ze zásadních momentů si nedělá těžkou hlavu. Do jisté míry se dá říct, že je Pastrňák v dobrém slova smyslu splachovací. Nepovede se jedna drzá klička? No a co, příště třeba jo. A když ne podruhé, tak potřetí. Tohle je mentalita, která v NHL slaví a bude slavit úspěchy.
A pak přídejme fakt, že české křídlo chybělo v prvních sedmi duelech sezony. Ne snad, že by se během té doby Boston vyloženě trápil, nicméně Pastrňákův návrat ukázal, kdo je jasně nejlepším hráčem Bruins. Jeho show při zmíněné výhře nad Philadelphií, kterou sestřelil hattrickem a přihrávkou, byla dech beroucí. A to hrál teprve třetí zápas po zdravotní pauze! Celková bilance ve zmíněných duelech? Pět branek, dvě asistence a 19 střel.
Při výhře nad Flyers se navíc krásně ukázalo, že pokud jde o nejúdernější útočnou formaci v lize, trojice Pastrňák-Bergeron-Marchand, tedy tzv. „Perfection line,“ nemá konkurenci. Souhrou si pomáhají všichni tři, navzájem si dělají prvotřídní servis. Přesto je zřejmé, že i v rámci téhle trojičky má český útočník větší a větší důležitost. Například Patrice Bergeron si v této sezoně připsal zatím 15 bodů. Z toho hned sedm po návratu oblíbeného českého šikuly.
A o to jde. Pasta parťáky okolo sebe zvedá. Pomáhá jim sbírat body. Má to, o čem se mluví především ve spojitosti se středními útočníky. Tedy schopnost, jíž se pyšní Sidney Crosby či třeba Connor McDavid. Právě tahle hvězdná sorta dokáže ze spoluhráčů mávnutím hokejky vytvořit elitní střelce. A do stejné váhové kategorie vyrostl v Bruins i Pastrňák, jako jedno z mála křídel v NHL.
I proto by do sbírky mohl klidně přidat „Hartku“ a stát se třetím Čechem v historii, který ji získá. Mladý forvard už ukazuje, že je připraven vstoupit do podobné společnosti. Přeci jen, stát se majitelem podobné trofeje ve čtyřiadvaceti letech, to se na vás přestane nahlížet v rovině "jedno z mnoha křídel". Ocitnete se na nejvyšším vrcholu. A ruku na srdce, Pastrňák by tam náležel právem.
