Co Kvitová za půl roku zasela, to sklidila. Viróza nesmí být berličkou
PŘÍMO Z LONDÝNA | Je starou známou pravdou, že k velkým triumfům potřebujete mít i kus štěstí. A Petra Kvitová si svůj letošní wimbledonský příděl vybrala již v prvním týdnu turnaje.
Z druhého kola jí odstoupila soupeřka, ve třetím ji z trablů vytáhlo přerušení pro tmu. V pondělí večer ale udeřilo kladivo osudu i na její hlavu. Nastupující viróza skolila českou tenistku a do určité míry i její londýnské šance.
Nemá smysl si však lhát do kapsy. Kdyby byla ve „formě 2011“, přebojovala by utkání s Flipkensovou i nemocná. Belgičanka je velmi solidní tenistkou, prohrát s ní ale ve čtvrtfinále Wimbledonu, jehož titul je tak fantasticky k mání, je dvojnásob bolestné. A pro tenistku kvalit Petry Kvitové, jež grandslamy miluje a Wimbledon je pro ni turnajem roku, jde skoro o hřích.
Na letošní turnaj v All England Clubu se nebude vzpomínat kvůli její nemoci, ale kvůli tomu, jak ohromná šance jí utekla z rakety. Ne že by ji včera snaživě nepronásledovala. Dřela dvě hodiny, jen se z jejího nemocného těla pot řinul. Tenisová jiskra, s níž se mají hrát poslední kola grandslamů, v ní ale pořád chybí. A to není důsledek nemoci, nýbrž celé sezony, která je upracovaná a nevýrazná.
Viróza nesmí být berličkou. Co za šest měsíců česká tenistka zasela, to také ve Wimbledonu sklidila. Čtvrtfinále není málo, wimbledonská šampionka ale musí jezdit do Londýna pro jiné mety.
