TOP 10 sázkařských podvodů: Rychle míč do autu! Rafinované dostihy i doživotí v NBA

Matt ​Le Tissier je legendou fotbalového Southamptonu a prvním záložníkem, který nastřílel sto gólů v Premier League. A ve svých pamětech Taking Le Tiss prozradil trapný pokus o zakázaný přivýdělek z roku 1995.

V duelu nejvyšší soutěže na hřišti Wimbledonu se zaměřil na ovlivnění času prvního vhazování. Zalíbila se mu možnost do 60 sekund. Le Tissier a jeho kamarádi by údajně vyhráli až 10 tisíc liber. V tehdy populárním typu sázky „spread betting“ však současně hrozily vysoké ztráty, pokud by se výsledek sázce hodně vzdálil.

​​Southampton získal úvodní výkop. „Bylo to pěkně připravené. Já rozehrál z kruhu, míč mi měl být přihrán zpátky a já ho měl odkopnout do autu formou nepovedeného centru. Všechno běželo skvěle, já už se chystal k odkopu na levé křídlo,“ vysvětloval Le Tissier. „Jelikož zápas vysílala televize, nechtěl jsem, aby to bylo moc nápadné, nebo abych vypadal jako střevo, co neumí přihrát. Proto jsem se snažil poslat míč těsně nad hlavu spoluhráče Neila Shipperleyho. Jenže jsem byl nervózní, a tak jsem trochu ubral na síle.“

Shipperley o sázce nevěděl. Nahecovaný zabojoval a hlavičkou udržel míč ve hře. „Najednou už nešlo o to vydělat. Mohli jsme přijít o spoustu peněz, pokud by čekání na aut trvalo déle než 75 sekund. Měl jsem před očima, jak mi přijdou rozbít kolena.“

Zpackaná akce přinesla rozuzlení po 70 sekundách. Pozdě na výhru, včas před bankrotem. „Zůstali jsme na svém, byla to strašná lekce. Už nikdy jsem se do sázení nepustil.“

Peníze do kapsy, všimné v obálce? Kdepak, tady bude řeč o milionech dolarů z velmi citlivé technologické operace. V roce 2002 pošpinil skandál výborně dotovaný dostihový Breeders‘ Cup na závodišti Arlington Park v Illinois. Podvod se týkal sázky Pick 6, ve které museli tipéři správně uhodnout vítěze šesti po sobě jdoucích dostihů.

Slabinu v matrixu vycítila trojice vysokoškoláků. Christopher Harn, počítačový programátor v softwarové společnosti Autotote, jež spravovala sázky pro mnohá závodiště, měl přístup k sázkovým datům. Dva kámoši z univerzity ​Derrick Davis a Glen DaSilva pak sázky fyzicky podávali.

Harn objevil kritickou chybu v systému Autotote. Zjistil, že existuje zhruba půlhodinová prodleva mezi finišem dostihu a finálním odesláním sázkových dat z pobočky (OTB – Off-Track Betting) do hlavního sázkového fondu. Stručně: systém nečekaně umožňoval úpravu tiketů.

​Koumáci mysleli na všechno. Tiket Pick 6 sestavili záměrně tak, aby měl Harn co nejjednodušší práci: Davis vybral pouze jednoho koně v prvních čtyřech dostizích a zaškrtl „all“ (všechny koně) v posledních dvou. To znamenalo, že jakmile byli známi vítězové úvodních čtyř dostihů, Harn se mohl přihlásit do systému a změnit původní čtyři výběry na skutečné vítěze. U posledních dvou dostihů už bylo jedno, kdo zvítězí, tiket zaručoval výhru.

Jak to tak bývá, neprůstřelný trik zničila obří náhoda.

V onom roce 2002 vyhrál v posledním, šestém dostihu velký outsider Volponi s masivním kurzem 43:1. Vítězný tiket Pick 6 tak byl jenom jeden jediný - a měl vyplatit přes 3 miliony dolarů. Není divu, že sázkovou kancelář zajímaly detaily. Jakmile zjistila, že sázka šla přes OTB, zbystřila. Pečlivá kontrola sázkového systému pak odhalila, že tiket prošel digitální úpravou po uzavření sázek.

Tři výtečníci si odseděli mezi rokem a třemi lety. Z výhry neměli nic, byla přerozdělena mezi 78 lidí, kteří měli na tiketu jednu chybu.

Bylo mu teprve 25 let, na trávníku kolem něj běhala spousta starších a silnějších chlapů, přesto je zákeřně dováděl k nepříčetnosti, protože vsadil na život v přepychu. Rozhodčí Robert Hoyzer se před dvěma dekádami postaral o temný příběh německého fotbalu. Zdatně ohýbal spravedlnost v zápasech druhé Bundesligy, třetí německé ligy a DFB-Pokalu.

Hoyzer dostával peníze a dary, například plazmovou televizi, od chorvatského sázkařského gangu. Výměnou za úspěšné příležitosti s vysokými kurzy. Rozdával neoprávněné červené karty, vymýšlel si pokutové kopy, pohrával si s délkou nastaveného času a podobně.

​Největší vykřičník blikal u 1. kola poháru na startu sezony 2004-05, u střetnutí třetiligového ​Paderbornu s bundesligovým Hamburkem. Hosté vedli po půlhodině 2:0 a směřovali k očekávanému postupu. Jenže duel řídil Hoyzer. Domácím ještě do pauzy daroval penaltu, hostům vyloučil hráče a v poločase byl stav 2:2. Potom věnoval Paderbornu ještě jednu penaltu a jistil výhru outsidera 4:2. Právě neobvyklé sázky a výsledek utkání vyvolaly podezření, které předznamenalo Hoyzerův pád. Ukázalo se, že sudího pase sázkařský gang chorvatských bratrů Šapinových. Skandál se týkal manipulace minimálně čtyř zápasů (ze 63), o kterou se Hoyzer pokusil.

V aféře bylo obviněno 25 osob, včetně hráčů a dalších rozhodčích. Hoyzer bokem převzal 67 tisíc eur v hotovosti a dárky. Byl shledán vinným z podvodu a odsouzen k dvěma letům a pěti měsícům odnětí svobody. Německý svaz mu udělil doživotní zákaz jakékoli činnosti ve fotbale.

​Ante Šapina jako hlavní organizátor gangu, který neoprávněně shrábl 2 miliony eur, seděl ve vězení dva roky a jedenáct měsíců. ​ Hamburk obdržel finanční kompenzaci za újmu způsobenou předčasným vypadnutím z poháru a ve druhé lize se opakoval ovlivněný duel Ahlen-Burghausen.

208 centimetrů, 109 kilogramů a milion problémů. Basketbalový případ Jontaye Portera vedl loni v dubnu k jeho doživotnímu zákazu hraní v NBA. Krátce nato v červenci se přihlásil k vině u federálního zločinu spiknutí za účelem spáchání podvodu prostřednictvím elektronické komunikace.

Co tehdy 24letý pivot týmu Toronto Raptors provedl? Sytil tikety s položkou individuálních statistik u svého jména. A zásadně jenom s volbou „underů“, tedy nižších výkonů v počtech bodů, asistencí nebo doskoků. Porter údajně sdílel důvěrné informace o svém zdravotním stavu s lidmi, o nichž věděl, že jsou sázkaři. Ti zase věděli, že odehraje krátký čas. Policisté prokázali, že kvůli underu záměrně limitoval svou herní minutáž ve dvou zápasech. Například ​20. března 2024 proti Sacramentu odstoupil po pouhých 2 minutách a 43 sekundách kvůli údajnému zranění oka. Jedna ze sázek za 80 tisíc dolarů by vynesla 1,1 milionu.

Vyšetřování NBA odhalilo, že Porter sázel prostřednictvím účtu svého známého, a to i na zápasy vlastního týmu, jednou i na porážku. Později vysvětlil, že se k podvodům uchýlil, aby splatil velké sázkařské dluhy.

Vyhlášený fotbalový šílenec Joey Barton se rval na potkání, uměl típnout cigaretu o oko spoluhráče. A taky se postaral o sázkařský rozruch. V době, kdy anglická Fotbalová asociace (FA) zakazovala všem aktérům sázet na jakékoli fotbalové utkání, se ukázalo, že mezi březnem 2006 a květnem 2016 podal na profesionální fotbalové zápasy 1260 tiketů. Ty byly součástí více než 15 tisíc jeho sázek na různé sporty.

​Barton se bavil ze svého účtu vedeného na jméno a adresu.​ Nejzávažnější zjištění se týkalo sázek na vlastní tým. Samorost přiznal, že v letech 2004 až 2011 vsadil na jeho prohru v nejméně pěti zápasech. ​Komise FA přijala argument, že Barton v žádném z těchto pěti duelů nehrál ani nebyl v kádru, a proto nemohl výsledek přímo ovlivnit. Navíc úspěšnost právě těchto tiketů byla nízká.

Bývalý záložník Manchesteru City, Newcastlu či Marseille důrazně popřel, že by se pokoušel ovlivnit kterýkoli zápas. Ani FA nic neprokázala. I tak inkasoval 18měsíční zákaz fotbalové činnosti, včetně trénování nebo mentorování, a pokutu 30 tisíc liber. Barton se odvolal a FA snížila zákaz na 13 měsíců. I proto, že spolupracoval, přiznal se k většině obvinění a předložil lékařskou zprávu o své závislosti na hazardu.

„Ve fotbalovém prostředí je hazard kulturně zakořeněný a FA si protiřečí, když zakazuje hráčům sázet, ale zároveň přijímá sponzorské smlouvy od sázkových společností,“ bránil se Barton. „Sází půlka ligy. Manipulovat zápasy je něco jiného než na ně sázet.“

Navýsost podezřelý, oficiálně nevinný, ale… Ruský tenista Nikolaj Davyděnko byl spojován s ovlivněním utkání ve prospěch sázkařského gangu. Aby ne.

Druhé kolo turnaje v polských Sopotech v srpnu 2007. Davyděnko jako nasazená jednička, světová čtyřka. Proti němu argentinský soupeř Martín Vassallo Argüello, 87. hráč žebříčku ATP. Velký favorit ovládá první set 6:2, ve druhém bere brzký brejk, ale ztrácí 3:6. A za stavu 1:2 ve třetí sadě vzdává kvůli údajnému zranění nohy. Později mluvil o únavové zlomenině.

Online sázková kancelář Betfair volá na poplach, protože zaznamenala neobvykle vysoké sázky na vítězství outsidera. Argüello se těšil důvěře tipérů ve výši 7 milionů dolarů. Extrémní číslo pro zápas tak malého turnaje. A co víc, peněz na vkladech přibývalo, přestože podle očekávání prohrával. To naznačovalo, že sázkaři měli zasvěcenou informaci, že Davyděnko zápas prohraje, bez ohledu na aktuální skóre.

Betfair poprvé ve své historii anulovala všechny sázky na utkání a podezření tlumočila ATP. Ta zahájila rozsáhlé vyšetřování, trvalo déle než rok. Nechala analyzovat telefonní hovory, bankovní účty a komunikace hráče, jeho manželky a bratra. Údajně vypátrala, že velká část podezřelých sázek pocházela z devíti propojených účtů v Moskvě.

V září 2008 ATP zprostila Davyděnka viny s tím, že nenašla dostatečný důkaz, který by prokázal porušení pravidel o korupci. Tenista se hájil tím, že mohl na kurtu mluvit rusky s manželkou o zranění, a spekuloval, že je mohli zaslechnout diváci a informaci zneužít k sázkám.

Tim Donaghy býval respektovaným rozhodčím v nejlepší basketbalové lize už od roku 1994. Přesto o třináct let později uvízl v síti FBI. Ta mu přišla na nelegální sázení z více sezon. Arbitr vkládal peníze na zápasy NBA, které pískal, nebo předával důvěrné informace komplicům mezi profesionálními sázkaři.

Po odhalení spolupracoval a prozradil detaily. Třeba, že neřešil výsledky, kdo vyhraje, ale vyzobával si rozdíly skóre, celkový počet bodů, počet faulů pro konkrétní tým či hráče. Své volby si mohl podpořit sporným pískáním faulů nebo udílením technických chyb. Kumpánům hlásil novinky o fyzickém stavu hráčů před utkáním nebo o vztazích mezi rozhodčími, hráči a trenéry. Dával echa, na jaké prohřešky se trio rozhodčí v daný večer zaměří. Za každý správný tip dostával od sázkařů odměnu. Zpočátku 2 tisíce dolarů, později 5 tisíc. Celkem si měl přijít na zhruba 30 tisíc dolarů.

V červnu 2007 kontaktovala FBI šéfy NBA s informací o probíhajícím vyšetřování. ​V červenci Donaghy rezignoval na svou pozici a v srpnu se přiznal ke dvěma federálním trestným činům: spiknutí za účelem spáchání podvodu prostřednictvím elektronických komunikací a přenos sázkařských informací prostřednictvím mezistátního obchodu. V červenci 2008 byl odsouzen k 15 měsícům vězení a třem letům podmíněného propuštění. Doživotně přišel o šanci působit v organizovaném basketbalu, proto jste ho mohli vidět v lednu 2021 v roli rozhodčího při wrestlingu. Donaghyho příběh zachytil i dokument Netflixu s názvem Untold: Operation Flagrant Foul.

Kauzu Calciopoli, která otřásla italským fotbalem v květnu 2006 ve spojení s úplatky, nelegálním sázením či falšováním účetních záznamů vícera klubů, z nichž nejvíc trpěl Juventus pádem do druhé ligy, si nejspíš vybavíte. Co se týká sázení, ještě rozsáhlejší bylo Totonero v roce 1980 s manipulacemi v zápasech Serie A a B.

Od konce druhé světové války po závěr 90. let mohli italští fanoušci navštěvovat jenom státní sázkovou kancelář Totocalcio. Aby vyhráli, museli správně tipnout výsledek 13 zápasů, což prakticky znemožňovalo zmanipulování sázek. Kdo si chtěl vsadit na jeden zápas, musel to zkusit nelegálně.

Majitel římské restaurace Alvaro Trinca se svým dodavatelem Massimem Crucianim upekli v roce 1979 fikaný plán. Do podniku rádi chodili fotbalisté Lazia, kteří souhlasili s ovlivněním zápasů výměnou za podíl z výhry. Brzy se z první ligy přidali i hráči AC Milán, Boloni, Avellina a Perugie, z druhé pak Janova 1893, Lecce, Palerma, Pistoiese a Taranta. Mluvilo se i o Juventusu, Neapoli a Pescaře.

Princip byl jednoduchý: oba sázkaři zaplatili hráčům a funkcionářům úplatek předem výměnou za ovlivnění výsledku. Následně vsadili balík u nelegálních sázkových kanceláří (Totonero). Zisk samozřejmě mnohonásobně přebil výši úplatků.

Projekt shořel proto, že se Trinca a Cruciani cítili podvedeni - nejspíš neobdrželi slíbený podíl ze sázek - a obrátili se na policii se jmény 27 hráčů a 13 klubů. Oba byli zatčeni a 23. března 1980 spustila finanční policie razii na stadionech. Ihned po skončení duelů zatkla 13 hráčů a prezidenta AC Milán.

​​AC a Lazio spadly do Serie B, spousta fotbalistů schytala dlouhodobé zákazy činnosti. Nejznámější z nich ​Paolo Rossi (Perugia) pykal dva roky, ale hned při MS 1982 se stal po zlatém triumfu jako top střelec turnaje hrdinou Itálie. Všichni zatčení byli zproštěni trestních obvinění, protože v zemi nepamatoval žádný zákon na manipulování sportovních zápasů.

Už po první světové válce vypukl jeden z největších skandálů v historii Major League Baseball.

​Zahrnoval osm hráčů týmu Chicago White Sox, kteří byli obviněni z úmyslného prohrání Světové série 1919 proti Cincinnati Reds výměnou za peníze od sázkařského syndikátu.

I když byli favority finále MLB, domluvili se s bookmakery na porážce. Dost možná se angažoval i Arnold Rothstein, původně obávaný vyděrač a hazardní hráč, aktuálně šéf židovské mafie v New Yorku a taky mentor budoucích zločinců jako Lucky Luciano nebo Meyer Lansky. Býval proslulý organizováním korupce v profesionálním sportu a připisuje se mu i tohle baseballové spiknutí, byť bez důkazů.

Hlavním motivem pro hráče White Sox byly nízké platy u lakomého majitele klubu Charlese Comiskeyho. Počáteční domluvená částka pro sestavu zněla údajně 80 tisíc dolarů (dnes přes 1,5 milionu). Finále se hrálo na pět vítězství, Reds vedli 4:1. Některým hříšníkům nepřišly peníze, a tak natruc snížili v sérii na 3:4. Poté, co čelili výhružkám surovců oni i jejich rodiny, si na víc netroufli a prohráli 3:5.

Zjevná nekalost se o dva roky později řešila před Velkou porotou. Po ztrátě důležitých důkazů bylo všech osm hráčů, nově přezdívaných Black Sox, zproštěno trestních obvinění. Čerstvě ustanovený komisionář Kenesaw Mountain Landis je ale doživotně suspendoval z organizovaného baseballu.

Znáte-li film Podraz s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem, bude vám to znít povědomě. Stalo se v Irsku 26. června 1975. V hlavních rolích profesionální sázkař Bernard Joseph „Barney“ Curley, bývalý neúspěšný majitel hospody a manažer popové kapely, a kůň Yellow Sam, o němž věděl, že má potenciál, ale nechal ho běhat v sérii dostihů za nepříznivých podmínek, aby získal nízké handicapové zatížení a zajímavý kurz. Cílem mazané kampaně byl tuctový dostih v Bellewstownu.

Proč právě tam? Tamní závodiště bylo pro provedení plánu klíčové, protože s vnějším světem ho spojovaly pouhé dvě telefonní budky = jediné příležitosti pro bookmakery u dráhy, aby předávali informace sázkovým kancelářím po celé zemi. Soukromá linka společnosti Extel toho dne od rána, nejspíš ne náhodou, nefungovala. A do veřejné budky 25 minut před startem dostihu vstoupil Curleyho komplic a předstíral dlouhý, naléhavý a hlasitý hovor o údajně umírající tetě v neexistující nemocnici, čímž získal soucit i trpělivost od čekajících ve frontě.

Přibližně 10 minut před startem Curley, ukrytý uvnitř závodiště, zavolal svým nejbližším lidem, kteří okamžitě kontaktovali své skupiny po celé zemi a dali pokyn vsadit na Yellow Sama. Spolupracovníků bylo prý až 300, všichni čekali v sázkovkách po celém Irsku, s malými obnosy peněz mezi 50 a 300 librami. Dohromady bylo ve hře 15 tisíc liber, Curleyho celoživotní úspory.

Bookmakeři v Bellewstownu kvůli zablokovanému telefonu neměli tušení o masivní vlně tiketů, a tak Yellow Sam vyběhl s původním obřím kurzem 20:1. Vyhrál snadno o dvě a půl délky, zisk 300 tisíc liber by dnes odpovídal 42 milionům korun.

Sázkové kanceláře skuhraly, ale nebyl porušen žádný zákon, a tak musely vyplácet. Protože zvolily nízké bankovky, naplnily celkem 108 pytlů. ​Curley později podporoval charitu, například chudé děti v Zambii. Zemřel v roce 2021, ve věku 81 let.