Táhněte hlavou, ne srdcem. Ať si Štěpánek v pátek odpočine
Dobře si pamatuju tu chvíli, když loni český tým vyhrál Davis Cupu a rozjařený přicházel na vítěznou tiskovku. „Tak kde je ten co tvrdil, že nemám v pátek hrát,“ hecoval mě Radek Štěpánek, hrdina okamžiku, strůjce vítězného bodu. Proti Davidovi Ferrerovi tenkrát v pátek nastoupil, padl ve třech setech, aby povstal k vítězství v deblu a rozhodujícímu singlu proti Nicolasi Almagrovi.
Proti vítězi je nemožné argumentovat, prostě dokázal, že momentálně udělal správně a víkend končil s pohárem v české náruči. Tečka.
Také si však dobře pamatuji, jak před třemi lety při semifinále právě v Srbsku ztratil rozhodující pátý mač s Jankem Tipsarevičem za stavu 2:2 a posteskl si, že je český tým příliš úzký a on již byl na konci třídenní šichty vyčerpaný.
Nyní, opět v Bělehradě, se řeší otázka: má jít Štěpánek do páteční nesplnitelné mise na mocného Novaka Djokoviče, či si raději odfrknout a být čerstvý na sobotu a neděli.
Štěpánek říkává, že k tomu, aby předvedl dobrý výkon v deblu, mu pomáhá, když si v pátek při zápasovém nasazení osahá kurt, sžije se s prostředím. V Srbsku to platí dvojnásob, zvyknout si na ďábelskou atmosféru může být jen k dobru.
Druhá strana mince je pro mě však hodnotnější. Osobně raději uvidím v pátek na kurtu proti Djokovičovi Lukáše Rosola. V tomhle případě by nemělo vyhrát srdce, ale hlava.
„Rosi“ už porazil Rafaela Nadala. Jeho nátura je taková, že si věří (byť i třeba bez reálného základu) na každého. Ať si Štěpánek, jemuž bude za 2 týdny 35 let, odpočine. S úctou k oběma – stejně bude výsledek stejný – výhra v posledních 22 zápasech neporaženého Djokoviče.
Tak jak papírově vychází matematika letošního finále, spěje se ke stavu 2:2 a rozhodujícímu singlu. V něm chci mít Radka co nejčerstvějšího. Tam se bude lámat zápas. Ne v pátek proti Djokovičovi.
