Karolína Plíšková umí jezdit s plynem na podlaze. Dokázala to na US Open, kde hrála odvážně, trefovala dlouhé balóny, útočila podle tenisové moderny po lajnách. Tahle kuráž ale ještě zcela nepřešla do její DNA. Buď musí být v extrémním laufu, tak jako ve Flushing Meadows, nebo se k ní musí nutit. Na Australian Open to nedokázala.
Proti Lučičové prohrála na vítězné údery 23:42, až bolestně často na dvorci vlála v obranných pozicích, v nichž se svými štaflemi (rozumějte nohama o délce 120 cm) nemůže vynikat. Chorvatské útočnici nečinilo její podání potíž, výborně returnovala, Plíškové se tím dostala do hlavy.
„Snažila jsem se trefit první servis, jinak mě tlačila. Pár servisů jsem dala takových nijakých, to je smrt. Druhé podání už bylo úplný průser, i když jsem se ho snažila přitiskovat,“ uznala česká jednička, jež přišla o podání sedmkrát. Královna es se o svůj výstavní úder nedokázala opřít, výměny pak rozehrávala opatrně a nezvládla si z nich vytvořit tlak.
To je zatím největší rozdíl ve srovnání s Petrou Kvitovou , útočnicí za všech okolností. Jasně, z takového tenisu můžou bolet oči, ale jen právě takovým tenisem mohou vysoké urostlé holky vyhrávat grandslamové turnaje.
Dva wimbledonské tituly Kvitové nebyly o ničem jiném než o výborném servisu a salvě winnerů. Opatrnější přístup dělá z Plíškové sice vyrovnanější hráčku, zároveň ji však handicapuje při výpravě za tím, o co jí jde nejvíc. A na letos obzvlášť rychlých melbournských dvorcích to bylo znát dvojnásob.
Australian Open: Jak Plíšková vypadla ve čtvrtfinále? Krásné výměny i chyby na konec
Video se připravuje ...
Související články
