Kocourkov aneb Když jsou biatlonisté v komunikaci s veřejností za amatéry
Biatlon v českém prostředí za ukrutně krátkou dobu přerostl sám sebe. Ze závodů pro myslivce pobíhající s flintou po lese se rozvinul ve velký sport, jenž je schopný ovlivňovat prodaný náklad novin stejně jako fotbal, hokej či případně tenis a o kterém se lidé baví v hospodách. Bylo tak lehké podlehnout kouzlu úspěšné „hipísandy“ na lyžích Gabriely Koukalové, jež je bez urážky ostatních dobrých 80 procent českého biatlonu.
Když se daří a vítězí, je snadné dělat PR. O novém servisním kamionu pro tým jsme se před sezonou málem dozvěděli i to, jaké má pneumatiky. Jenže sníh není vždy zářivě bílý. A když přišly horší časy, stáhnul se český biatlon do ulity toho bývalého „amatérského“ sportu, který stojí jen o opravdové ryzí fanoušky (rozuměj ty, kteří fandí a neptají se na nic), místo toho, aby sebevědomě vystupoval, komunikoval a především vysvětloval i v horších dobách. Vždyť je naprosto přirozené, že všechno nepůjde hladce. Nikdo si nepřál, aby Koukalovou potkaly vážné zdravotní potíže, aby přišla o celou sezonu, k naštvání zrovna olympijskou.
Nejhorším nástrojem PR je mlčení. Být otevřený, postavit se k situaci čelem, to je pokaždé nejlepší řešení. Mnohonásobně větší globální star Petra Kvitová dva dny po operaci ruky, kdy netušila, zda nepřijde o kariéru, v sobě našla sílu, předstoupila před celý svět. Koukalovou bolela lýtka a mlčela. Že se oficiálně až do včerejška nikdo nedozvěděl, zda od Vánoc trénuje či už má nohy nahoře a sezonu odepsala, bylo naprosto absurdní. Škodila si tak závodnice sama i představitelé biatlonu, kteří jí situaci nevysvětlili/nedokázali vysvětlit. Je těhotná? Nevyfasovala náhodou trest za doping? Za tyhle dohady si mohou zúčastnění sami, mlčení nahrává spekulacím.
Informační vakuum výmluvně demonstrovalo jedno – nejednotu českého týmu a jeho největší hvězdy. Existovaly dva tábory. Závodnice s manželem a pak tým vedený šéftrenérem Ondřejem Rybářem, který kolem nich musí našlapovat.
Tahle situace neprospívala celému biatlonovému týmu. Dovedu si představit, jak to asi ovlivňovalo atmosféru, když se neustále řešila zraněná hvězda a dohady kolem ní. Už jen kvůli ostatním závodnicím a závodníkům se mělo jednat otevřeněji, vyčistit vzduch. Vždyť zprávy, že Koukalová nepojede na olympiádu, kolovaly už od poloviny prosince.
Místo toho až do včerejška probíhala tahle klauniáda a všichni byli odkazováni na pondělní vyjádření. Mělo se čekat tedy do nejzazšího možného termínu, kdy musí všechny sporty nahlásit na ČOV nominaci do Pchjongčchangu. Když už se špinit v blátě, tak si to užijeme do poslední chvíle, chtělo se říct. I šéf biatlonového svazu Jiří Hamza žádal naléhající novináře, ať si na den D počkají. „Dejme tomu oznámení nějakou štábní kulturu,“ vyzýval. Větší protimluv jsem už dlouho neslyšel.
Vrcholem celé improvizace byl poslední včerejší zvrat. Tak hlavně, že se všichni nakonec v biatlonovém Kocourkově dohodli.
