Prý je jedno, zda prohrajete těsně, či dostanete klacek. S brutální upřímností mluvila Karolína Plíšková po debaklu proti Šarapovové o svých dojmech. Prý je poslední dobou přetažená, na žádném turnaji roku se necítila výborně. V Paříži neměla chuť do tenisu, v tréninkových setech sloužila jako boxovací pytel pro soupeřky, nešlo jí to na rozehrávce ani při zápasech. Antuka byla málo oranžová, raketa málo raketová, tenisáky málo tenisákovité… Prostě všechno špatně.
Pokud budeme hledat, v čem se tahle pilná slečna může zlepšit, začali bychom u takových kategorických výroků, jimiž shazuje všechno, čeho letos pod vedením jedněch z nejlepších lidí v českém tenise (kouč Tomáš Krupa, kondiční Marek Všetíček) dosáhla.
A není toho málo. Vyhrála turnaj, porazila světovou jedničku, bodově je stále šestou nejúspěšnější v sezoně. Na sedmi z deseti turnajů hrála čtvrtfinále, i s její pomocí postoupil český tým zase do finále Fed Cupu.
Ona chce ale víc, systematicky na sobě maká. Odhaduje, že do svého týmu ročně investuje 15 milionů korun. Neškudlí, protože chce být v tenise někdo. Jak se může ještě zlepšovat?
Tréninkové bloky, a zvlášť ten posezonní, jsou klíčem k formě tenistů. Plíšková si na nich zatím moc nezakládala. Nebylo to v prosinci poprvé, co raději vyrazila vydělávat peníze na asijské exhibice. Tenhle přístup je nutné změnit, odletět do tepla, makat na fyzičce a odpálit co nejvíc balonů půjde. Kde se Petra Kvitová vypracovala do letošní skvělé formy? Při drilu v Dubaji…
Trenérská stabilita je nutná. V šestadvaceti letech vyměnit během tří sezon tři trenéry (byť i z donucení), to je vše jiné než záruka kontinuity. Plíšková se stále ještě počítá mezi mladší hráčky, potřebuje dlouhodobou práci.
Změnit projev na kurtu, když se nevede. Koučové české jedničky jí v Paříži ukazovali trénink Rafaela Nadala, to ohromné zaujetí, s kterým hraje každý balon. To si pak Španěl nese i do zápasu. Plíšková dokáže být lehkovážná až odevzdaná. Umění vyhecovat se ještě nepochytila, i když se o to snaží.
Odvážnější. Někdy až příliš hřeší na svou jistou mezihru, kvůli tomu pak začíná hrát moc opatrně, což jí nesedí. Dostává se do dlouhých výměn, v nich pak nemůže stačit.
Zapojit úhly. Plíšková nejraději hituje po lajně, absence úderů hraných pod větším úhlem, které jí otevřou kurt a soupeřku vyženou do strany, což tak dobře umí Kvitová, jí chybí. Tahle strategie funguje výborně proti obranářkám.
