Třetí, ale největší. Federer je pro tenis tím, co Jordan pro basketbal
Řečí čísel končí Roger Federer kariéru až jako třetí nejúspěšnější lovec grandslamových titulů. Co dlouho předvídal, to se také stalo. Rafael Nadal s Novakem Djokovičem ho přejeli. Pokud by se však dalo měřit neměřitelné – globální sláva a oblíbenost u stovek milionů lidí, zůstane (možná navždy) číslem jedna.
Začínal jako vzteklý kluk z Basileje, kterého táta Robert jednou vysadil u auta a musel domů pěšky. Po kurtech běhal s melírem na hlavě, divočil.
Časem se však změnil v milovaného elegána s uhlazeným vystupováním. Na jeho zápasy chodili fanoušci s transparenty: Pssst, génius pracuje.
Pro ty byl Nadal tenisový dělník a Djokovič stroj na vracení tenisáků přes síť. Ale Federer? Virtuóz s nádherně ladnými údery, který se nikdy nepotil. Pod touhle image trochu zaniká skutečný obraz Federera – tenisty, který do posledního dechu miloval svůj sport.
V šatně byl přátelský, vtipkoval s kolegy, nezdráhal se ukázat i své rozpustilé já. I při rozhovorech bylo cítit jeho charisma. Co byl Michael Jordan pro basketbal, to byl RF pro tenis.
