KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Pohodlně se rozvalil na židli, kde sedávají Novak Djokovič či Iga Šwiateková. Pořadatelé US Open pozvali Jakuba Menšíka do největšího sálu pro tiskové konference, odpovídal výbornou angličtinou. Působil sebevědomě, zaváhal jen jedinkrát. To když se moderátora dovolil, zda se může napít z připravené flašky vody. „Nejsem z toho paf, nedělám si hlavu z tiskovky. Kdybych měl být rozhozený z ní, co bych pak dělal na kurtu?“ usmál se a zpod kšiltu čepice upřel na tazatele pronikavý pohled svých modrých očí. O čem se to vůbec bavíme?
Tomuhle klukovi je právě osmnáct, v Americe si nesmí dát ještě ani pivo. Loni v zimě sbíral body na piditurnajích v dovolenkových letoviscích v Egyptě a na Krétě. A teď je nejmladším účastníkem 3. kola US Open za posledních 33 let. Hned při prvním grandslamu, na nějž se dostal. Ani Federer, Nadal či Djokovič to nezvládli rychleji.
Ve Flushing Meadows vyhrál už pět zápasů. Tři v kvalifikaci, dva v hlavní soutěži. Ano, sešel se mu los. Ve vstupním kole průměrný Francouz Gregoire Barrere (59. na ATP), v druhém jeho krajan Titouan Droguet (171.), jenž odstranil nasazenou osmnáctku Lorenza Musettiho. Oba mače pozorně sledoval i kamarád z francouzského sportovního deníku L´Equipe Franck Ramella. „Teda ten váš kluk bude něco,“ povídá mi, když spolu sedíme v autobuse cestou na Manhattan. A to Franck píše o tenise přes třicet let, viděl toho už dost.
Po náhodných výsledcích vyhajpované hvězdičky. Tvrdým drillem uspíšené borce, jejichž nízký věk vypadá sexy, ale mezi dospělými postupem času zapadnou. Ty, kteří mají lepší PR a silnější sponzory než tenis. Tohle fakt není případ čerstvě plnoletého kluka z Prostějova. Jasně, 3. kolo US Open je i shoda příznivých okolností. Zaměřme se ale na esenci – a tou je Menšíkův tenis.
Je prototypem vysokého, a přesto běhavého útočníka, jako Alexander Zverev, Daniil Medveděv či Jannik Sinner. Ještě podstatnější je však jeho nátura. S kýmkoliv se o Menšíkovi bavíte, začne stejnou věcí: Má neskutečnou hlavu. Ví o sobě, že už teď je sakra dobrý. Netrpí trémou, soustředěně jde za cílem a připravuje se na profikariéru. Už od čtrnácti dělá se srbským mentálním koučem Draganem Vujovičem.
Je zdravě drzý, dílčí neúspěchy na něm nezanechávají stopy. Druhé kolo s Droguetem začal mizerně, po setu odešel z kurtu a pak Francouze rozebral. To všechno v druhém zápase života na tři vítězné sety, které se teprve učí hrát. A zjišťuje, že když na to máte, nejde o velkou vědu.
„Snažím se hrát agresivně a s touhle hrou se na kurtu cítím dost pohodlně. S takovým pojetím to určitě můžu dotáhnout až na vrchol. Už teď vím, že můžu porazit kdekoho, teda až na pár výjimek,“ hlásal supertalent a pro třetí kolo chtěl velký kurt i co nejlepšího soupeře.
Dostal ho – světovou devítku z USA Taylora Fritze. Tenhle zápas určitě někam k plotu nedají a v den svých osmnáctin se může těšit na pěknou tenisovou párty.
V takových výšinách tenisu je Menšík stále ještě jen na návštěvě. Po US Open by se měl v žebříčku vyšvihnout do elitní stopadesátky. Ještě musí máknout, aby se mezi svého známého Djokoviče, s nímž dvakrát trénoval v Srbsku, a další přestěhoval natrvalo. Pokud mám tipovat, nezabere mu to dlouho. Vše vážně nasvědčuje tomu, že tenhle kluk je nejlepší událostí, která se českému mužskému tenisu stala od Tomáše Berdycha. Se vším respektem k Jiřímu Lehečkovi vypadá 195 centimetrů vytáhlý Menšík jako vyšší a psychicky odolnější verze svého prostějovského parťáka.
Témata:
sport, tenis, USA, Tomáš Berdych, Alexander Zverev, Novak Djoković, US Open, Daniil Medveděv, Iga Świąteková, Jakub Menšík, Sport na Heureka.cz
Související články
