Lacinost vás zahubí aneb Proč má Barbora Krejčíková hledat trenéra
Jen čtyři zápasy za čtvrt roku, všechny prohrané. Nejdřív zranění zad u Perského zálivu, antibiotika v Miami, vysoké horečky před generálkou na Roland Garros v Římě. Výčet zdravotních potíží posledního období Barbory Krejčíkové je silným argumentem, proč v Paříži po grandslamovém titulu 2021 ani do třetice nebyla schopná přejít přes první kolo. I když jí los letos předhodil do cesty švýcarskou veteránku Viktorii Golubicovou, která za celou kariéru vyhrála u Seiny teprve druhý zápas.
Existují však i jiné argumenty. Můj kamarád Marek Všetíček, před rokem tragicky zesnulý, říkával, že lacinost vás ve sportu zahubí. A nejsem si jistý, zda takhle BK, aniž by si to sama uvědomovala, nehazarduje se svou kariérou. Je to skvělá hráčka, grandslamová vítězka v singlu i deblu, bývalá světová dvojka. V osmadvaceti má být na vrcholu sil, ale už dobře rok tak nehraje. Aktuální žebříček 26 to dost výmluvně ukazuje.
Tenis je týmový sport, na absolutní špičku se nikdy nedostanete sami. A jsem přesvědčený, že pro tenistku kalibru Krejčíkové je nezkušený trenér, o dva roky mladší Pavel Motl, prostě málo. Teprve se učí řemeslu, poznává turnaje. Jako sparingpartner by byl jistě ideální, coby head coach ale hráčce, jež má ambice získávat ty největší tituly, nemůže stačit. Mladého chirurga také hned nepošlete vykonávat ty nejtěžší operace.
Stačí se podívat jen o kousek dál, na druhou půlku kdysi dominantního deblového páru K+S. Kateřina Siniaková se v osmadvaceti hrne na singlové kariérní maximum pod vedením padesátníka Petera Hubera. Slovenský trenér pomohl Magdaleně Rybárikové do semifinále Wimbledonu, za roky na okruhu poznal prostředí nejvyšších pater tenisu, má autoritu. Někdo podobný by mi dobře pasoval i ke Krejčíkové.
