Pssst, Bára pracuje. Proč má Krejčíková šanci a schopnosti vyhrát Wimbledon
KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Když se Barboře Krejčíkové nedaří, umí být špatná. Hodně špatná. Tak jako před měsícem při Roland Garros, kdy proti Viktorii Golubicové nasekala 51 nevynucených chyb ve dvou setech a prakticky se sama porazila. Pokud ale chytí formu, jak se to právě děje ve Wimbledonu, nemá její tenis limity, ať na druhé straně sítě stojí kdokoliv. Touhle schizofrenní hráčskou náturou už nějaký čas nápadně připomíná Petru Kvitovou.
A nejen tím. Nad náramným švihovým tenisem levoruké Kvitové plesal celý svět. I Krejčíková je v tomhle smyslu až kultovní postavou pro tenisové puristy. Pokud nějaký čas vydrží zdravá, má natrénováno a získá sebedůvěru, létají míče z její rakety jako málokomu jinému. „Dokážu zahrát velice dobré údery, ale zároveň umím udělat i neskutečné chyby,“ výmluvně charakterizovala svou hru před pár dny v All England Clubu.
Přes čtyři vyhrané zápasy se tam už dostala za půlku cesty k titulu. Druhému z majoru, díky němuž by strhla nálepku „zázrak jednoho grandslamu“. K talíři Venus Rosewaterové je to pořád předaleká štreka, pointou však je, že Krejčíková má schopnosti dojít až na její konec. Byť ve čtvrtfinále ve středu číhá zběsilá ranařka Jelena Ostapenková a v semifinále hrozí Jelena Rybakinová, wimbledonská šampionka a největší aspirantka na letošní titul.
