Sparta předvedla v Tallinu s velkým outsiderem Levadií slabý výkon. Jenže když se na to člověk dívá zpětně pár hodin po utkání, vlastně je to logické. Trenér Vítězslav Lavička do základní sestavy nainstaloval až příliš náhradních hráčů na to, aby to mohlo fungovat.
Největší síla Sparty spočívá v téměř neměnné a jasně dané jedenáctce, která spolu po roce sehrávání může hrát podle intuice. V Tallinu se ale sešlo osm nových hráčů od první minuty spolu.
Marek Štěch v bráně, obránci Radoslav Kováč, Jakub Brabec a Matěj Hybš, záložník Lukáš Mareček a vepředu naprosto nově vytvořená trojice Michal Breznaník, Martin Nešpor a Tiémoko Konaté.
Vázla souhra, automatismy, které z mužstva dělají silný výběr, jenž si logicky myslí na skupinu Ligy mistrů.
Tohle utkání nebyla facka. Ani varování, že Sparta na svůj cíl nemusí výkonnostně stačit. Bylo to zkrátka kvůli přehnanému říznutí do sestavy. Nepomůže to hráčům, kteří nastoupili, a kteří chtěli čapnout svou šanci. A nepomůže to ve výsledku ani sparťanskému koeficientu, tedy ani obecně českému.
Zápas v Tallinu ale ukázal ještě jednu věc. Že Radoslav Kováč na stoperu svou šanci ani chytit nemůže. Je platným členem kádru. Kvůli svým zkušenostem, kvůli přístupu. I proto bude jednou pokračovat ve sparťanském vedení.
Ale jeho rychlostní indispozice je příliš velká. Třeba se to zahladí, až se s týmem víc sehraje. Ale pouze částečně. Ne tak, aby se z něj mohl stát základní kámen pro evropskou soutěž. Problémy bude mít i se soupeři v české lize.
Možná bylo nakonec soupeření v Estonsku poučnější, než si kdo dokázal po hladké výhře 7:0 z Letné představit.
