Drahý Fastave Zlín, na podzim jsi byl fajn, tak co se děje?
Drahý Fastave Zlín, přistihl jsem se někdy v listopadu, že jsem si tě oblíbil. Sice k tobě nemám žádný regionální vztah, byť mi můj děda často říkával, že náš rod pochází z jižní Moravy, ale že jsem možná pravnukem nějakého podhoráckého kováře, to už mě dneska těžko dojme.
Mám tři důvody, proč jsi fajn. Baví mě pozdě objevená osoba trenéra Bohumila Páníka. Člověka se zdravou myslí a úsudkem, docela pokrokového ražení.
Baví mě Lukáš Železník. Potkali jsme se za soumraku podzimní části ligy. Sice už ti nepatří, ale právě ve Zlíně ještě onehdá hrával. Je to ryzí kluk, dobrý fotbalista, poctivý a taky chytrý. Když vyprávěl mimo záznam, trošku mi nehrálo, že se vidíme teprve poprvé. Odjížděl jsem z návštěvy a měl jsem pocit, že jsem zase o hodně víc věcí prohlédl.
Baví, nebo spíš bavila mě tvoje hra. Hlavně když jsi hrál na konci listopadu v Příbrami. Domácí, zkušený ligový tým, léta hrající mezi elitou, jsi úplně vybrabčil.
Napsal jsem tehdy na Twitter, že Příbram je zabedněná, zatímco ty jsi svěží a pokrokový.
Tak mi, hergot, řekni, co je?
Z prvních pěti jarních zápasů pět proher, naposledy remíza doma se Sigmou. To je hodně slabé. Hodně! Možná, že tvoje hra ještě není v tak silném úpadku, ale výsledky teda ano.
Nejspíš tě zachrání jenom to, že jsi měl nečekaně dobrý podzim a olomoucká Sigma je nějaká nemohoucí. Leda by ses teď sebral a vyhrál v Jablonci. No, jasně… Chtěl jsem tím říct, že každý tým, který se objeví ve vyšší společnosti a je tam schopný ta uhlazená kvádra s krevetovými chlebíčky v hubě a šampusem v ruce poctivě a spravedlivě obírat, mám z něj radost.
Tak mi ji neber. Zdarec.
