Síla Slavie vychází ze středu zálohy. Tedy, může z ní vycházet...
Je tu Milan Škoda. Střelec posledních sezon, v němž slávistický fanoušek vidí spásu a naději. Je tu Simon Deli, urostlý stoper, který si půl metru před soupeřem klidně hodí balon na prsa, udělá dvě přešlapovačky a pak ho rozehraje. Ale z čeho Slavia opravdu může v budoucnu těžit, je přínos ze střední zálohy.
Nedělní zápas proti Slovácku to potvrdil. První dva góly Antonín Barák, třetí - uklidňující - Josef Hušbauer. Není to ale jen o brankách, i když na nic jiného se fotbal nehraje.
Pro Hušbauera to musí být úleva, na jakou čekal. Jakou si chtěl dopřát už proti Teplicím, ale v nastaveném čase nedal penaltu a s remízou nehnul. Musí to být úleva i pro realizační tým, který by chtěl mít 26letého záložníka rozehraného tak, jak si to představoval, když ho v zimě do mužstva bral.
Ještě se nic definitivně nezlomilo, nicméně malý krok může být klíčovou vzpruhou pro jedince. Nevýrazné výkony se změní ve výrazné, produktivita se rozšíří. To všechno se může stát. To všechno by se vlastně mělo stát.
A k tomu dopomáhej Barák. Mladý junák ve středu pole oslavil své první zásahy za červenobílé. Zaslouženě, spoustu fanoušků v něm vidí budoucí hvězdu klubu. Proč by ne. Ryzí kluk s velkým nadhledem, otevřeným mozkem, v němž se nenachází pouze mičuda, ale taky obyčejná chytrost, by svou hrou mohl Slavii posunout výš. Potřebuje zlepšit fyzickou kondici, pak se zvedne i to ostatní.
Střed zálohy se o sebe potřebuje opřít obecně. Trio Hušbauer-Barák-Souček je slibné, pokud bude šlapat podobně jako proti Slovácku. A třeba ještě líp, pomýšlí-li v Edenu na lepší umístění.
Odtud může vytrysknout síla mužstva.
