Skoro šest let? Jo, tolik zhruba uteklo času od doby, kdy Martin Fenin hrál naposledy pořádně fotbal. Na velké bundesligové scéně, schopný se prosadit, bojovat o titul jednoho z nejlepších českých útočníků, na nichž má stát nároďák. Bylo mu tehdy 23 nebo 24 let. A dneska? V dubnu oslaví třicítku, má nálepku průšviháře, a jeho kariéra od těch nablýskaných časů uvadla.
Poslední zkouška a příprava, kterou podstoupil, a která se nevyvedla, proběhla v brněnské Zbrojovce. Zraněné rameno donutilo jeho samotného, aby přišel za trenérem Svatoplukem Habancem a vysoukal ze sebe, že takhle týmu nepomůže. Že nejdřív je potřeba se úplně uzdravit.
A teď k té nálepce. Situace je nastavená tak, že ačkoliv se konkrétně v tomhle případě jedná o úplně jednoduché a pochopitelné zdůvodnění, najdou se mnozí, kteří v tom budou hledat jiné příčiny. Anebo je nebudou ani hledat, a sami si je vyrobí. Zkrátka se stane, že bude zase čelit pochybnostem, přezírání.
Sám ví, co se v jeho životě stalo dobrého, a co špatného. Určitě přesně tuší, kdy třeba něco přepískl, a spálil ho cejch přůšviháře, který se ho dodnes nechce pustit. Neobhajuju různá provinění, jenom nesnáším nálepkování. A jestli někdo ví, o čem se tady píše, je to Martin Fenin.
Dám příklad. Jak k tomu přijde třeba takový Daniel Landa? Kdysi zpíval v Orlíku rasistické texty a teď aby všem dokola vysvětloval, že to má vyřešené. Do jaké míry je to padnoucí příklad, to je věc druhá.
Najednou každopádně zjistíte, že jakmile jste v životě špatně našlápl, nikdy se to z vás nesmyje. Dovedete si představit, kdyby vy sami jste byli v podobné situaci?
Fenin není svatoušek, to si nemá cenu vysvětlovat. Sám si jednou sedne a řekne si, jestli jeho kariéra mohla být lepší. A jestli je to jeho vina, nebo ne.
Ale teď to nebude. Pořád mu ještě nebylo třicet. Ačkoliv za posledních šest let hodně zapadl, pořád má šanci se vrátit do ligového fotbalu. Když se mu to nepovede, přijde čas na bilancování. Když ano, a bude se mu dařit, odpoví sám sobě i ostatním, proč muselo minulých pár let být tak šedých.
Naposledy ve Zbrojovce od toho možná nebylo daleko. Ale docela úctyhodná věc je, že se sám své nálepce vzpírá a chce dokázat svému okolí, že není vůbec tak přízemní, jak ho mnozí vidí.