Trenérský svět je ze své podstaty nevděčné prostředí, možná i leckdy nevděčně posuzované okolím. Vražedné pak je, když do této funkce jsou lidé dosazováni jinými lidmi, kteří mají podstatně zúžené hledí.
To může být i současná Sparta. Andrea Stramaccioni nemá při vší úctě takový životopis, který by nutil jakékoli klubové vedení, aby ho angažovalo. Je to zkrátka Ital, koučoval Udine, Inter a Panathinaikos, což samo o sobě vypadá hezky, ale všechno, co se třpytí, není zlato. O jeho praktických dovednostech bychom v tuhle chvíli mohli vést dohady. Mělo by nám stačit věřit, že je s nimi obeznámena Sparta, která se chystá Stramaccioniho zaměstnat. Minulost ovšem naznačuje, že se už mockrát při kádrových manévrech Letenští spálili.
POLEMIKA JANA VACKA: ČISTÁ HLAVA JE POTŘEBA. ČTĚTE ZDE>>>
Zásadní otázka je, jak důkladně zná sparťanský management svého budoucího trenéra áčka. Jak se chová při samotném zápase, je přitom až podružné. Ale co jeho tréninková metodika? Co jeho výběr hráčů do mužstva? Na co se především Stramaccioni orientuje, jakým způsobem to dělá, a s jakou rozhodností, s jakým kouzlem osobnosti? Existují důvodné pochyby, že už kvůli vzdálenostní propasti některé aspekty ani nelze do hloubky poznat.
Tak jako tak se tímto krokem dostáváte do situace, že kupujete zajíce v pytli, přičemž je možné, že vám to nakonec vyjde, ale matematická pravděpodobnost je k tomu úměrná. A tím pádem ke Spartě trochu nemilosrdná.
Nelze se tedy za takových okolností naklonit jednoznačně k variantě, že Sparta dělá správný krok. Jen vědomě kráčí do tmavé periferní uličky, a čeká, jestli a jak se dostane za ni.
Související články
