Znevážení fotbalu a fraška se jménem Lavický? Pozdě domluvená komedie
Vyšehrad docela upozadil vlastní hráče, vlastního trenéra a sváteční utkání MOL Cupu proti Slavii částečně vetknul do rukou seriálové figurce Juliovi Lavickému, tedy herci Jakubu Štáfkovi. Estráda, manéž, budiž, horší ovšem je, že si důvod téhle akce pořádně nevyjasnili všichni v klubu.
Našli se lidé, které nasazení „Laviho“ pobavilo, zasmáli se. Jiní se nad tím zase pohoršovali, a nejde si nevšimnout reakcí trenéra Slavoje Romana Veselého. Ten podle všeho patřil do té druhé party.
Co mu asi tak mohlo vadit?
Takové ty běžné věci, které by vytočily snad každého. Že o podobnou reklamní akci ve svém týmu dvakrát nestojí, jelikož je každý den na tréninku s kluky, kteří bojují o záchranu ve druhé lize, a těch bodů zatím není tolik, aby se šlo radovat z takové s prominutím „kraviny“.
Protože když si zrovna mužstvo může dopřát trochu té sváteční fotbalové tabule proti Slavii, nacpe se do toho člověk, jemuž v daný moment záleží jen na propagaci plánovaného filmu o blonďatém exotovi. To není nic proti Štáfkovi, každý máme nějaké zájmy. Ale Vyšehrad ještě před zápasem ani nemohl jasněji zakřičet: Prohráli jsme.
Ve světě sportu, mluvíme-li o lidech, kteří jím skutečně žijí, neexistuje „dopředu prohrát“. I kdyby byl soupeř sebevětší favorit. Nikdy si s předstihem neplánujete hororové scénáře ve stylu „v 80. minutě to bude 0:5, tak ho tam frkneme a hotovo“. Snažíte se živit naději, připravujete se přesně v duchu toho, že by to teoreticky třeba mohlo vyjít. Jakkoliv to zní bláhově.
Dva světy do sebe narazily
Jenže tady se seběhly dva světy a místo toho, aby se šikovně propletly, narazily do sebe jako dvě skály. Jeden právě takový, který zastává trenér Veselý a jeho kabina. A pak druhý, proti jehož chování v zásadě nelze nic namítat, protože je živým pramenem pro celý klub.
A to je majitel Jaroslav Klíma a jeho peníze, bez nichž by Vyšehrad nikdy nepostoupil do druhé ligy, bez nichž by se klub nemohl od léta plně profesionalizovat a bez nichž by třeba neexistovala možnost, že by áčko mohlo jezdit na venkovní druholigové zápasy s denním předstihem.
Proto je zcela srozumitelné, že vidí-li Jaroslav Klíma způsob, jak svému podnikání pomoci, udělá to. Na zemi se zřejmě objevily peníze, které stačí s pomocí žlutohlavé postavičky ze seriálu jenom zdvihnout. Tím pádem se celý klub, tedy i jeho majitel, může trochu nadechnout.
Jenže právě tohle vysvětlení se možná kdesi ztratilo. Štáfek sám po zápase říkal, že definitivní rozhodnutí, že proti Slavii nastoupí, padlo nějaké dva dny předtím. Dva dny předtím, a přitom o tomhle zápase a o jeho termínu se vědělo více než dva týdny…
I když by na začátku Veselý a spol. určitě nejásali, měli by dost času tuhle „pí ár“ zábavu nějak vydýchat, klub ji pak mohl třeba hezky poutat na svém webu a celé by to chytilo kontrolovanější průběh.
A taky by se v den zápasu objevilo méně reakcí typu „znevážení“ a „fraška“.
