Slavia má silný kádr, samá hvězda. Ale zatím málo lídrů, odolných typů
Každý sportovní tým je v zásadě dost křehký. Funguje na mezilidských vztazích, podle nichž je práce jednodušší, efektivnější, nebo těžší. Slavia má kádr nabušený jako hrom, 24 hráčů by mohlo patřit z fleku do základu, ale to bývá někdy na škodu.
V zápase s Hradcem Králové zvítězil sice slabší, ovšem motivovanější, svědomitější a důslednější tým. A dokud Východočeši mohli, nebylo zase tolik znát, který kádr je ten dražší. Pak přišla druhá fáze, tlukot na zavřená hradecká vrata a snaha smazat jednogólové manko.
Člověk ale neviděl žádnou emoci, burcování hostujících hráčů, aby se ve složité chvíli tým probral k závěrečné drtičce. Slavia sice tlak měla, ten ovšem taky vyplynul z moudrosti domácích, kteří začali sotva plést nohama a takový přístup byl v jejich silách jediný možný.
Takhle silné mužstvo, jaké se poskládalo v létě v Edenu, se může klidně stát i samo sobě nepřítelem. Nadměrné množství hráčů má v hlavě nastavené přesvědčení, že patří do základu, takových můžeme opravdu aktuálně napočítat až 24. Vejde se jich do něj ale jenom jedenáct, takže třináct zůstává buď víc, nebo míň zklamaných. Nebo třeba vůbec. Zatím…
Týmová hierarchie je podstatná pro každý kolektiv, a jako v něm mají své zastoupení hvězdy, na nichž leží hlavní odpovědnost, je stejně podstatná druhá garnitura hráčů, tedy ti kvalitní, spolehliví, na které přitom tolik nesvítí, nicméně pravidelně hrají. A pak ta třetí, označili bychom je jako hráče v širší rotaci, ti, co jednou jsou v základu, jindy jen dostřídávají, a pak třeba dvakrát, třikrát vůbec nehrají… A jsou furt v pohodě, ví, jaká je jejich role.
Nesmí chybět, a zdravý poměr je dokonce takový, že ze všech tří kast je nejužší ta první – hvězdy. Zkrátka proto, že ty hrají úplně vždycky. Nebo vždycky, když je to podstatné. Tito hráči jsou svým způsobem privilegovaní, a pokud by takových borců bylo v týmu moc, nešlo by je pak do sestavy ani pořádně nastrkat. Pak by vznikal přetlak, dusno, kabinu to dřív, nebo později nepříjemně poznamená.
To je stav, který zatím kouč Jindřich Trpišovský určitě neřeší, ale při současném složení svého týmu se před tím musí mít na pozoru. Pro každého trenéra je tohle největší hrůza, protože pak neskládáte jedenáctku tak, aby byla nejlepší možná podle všech měřítek, ale už jen podle toho, kdo za vás ještě bude poctivě a spolehlivě hrabat.
Pro prohru s Hradcem zatím neplatí takový scénář, ale mužstvo může pohltit později, zvlášť když by se nedařilo. Navíc se už z principu nevejdou do nominace všichni cizí hráči bez pasu z EU, i pro evropské poháry je Slavia soupiskou prudce limitovaná a před třetím předkolem Konferenční ligy proti Panathinaikosu ji nejspíš trochu pozmění. Někdo přibude, ale někdo zase vypadne…
Pro prohru s Hradcem spíš platí, že i když v sestavě bylo plno borců se skvělými schopnostmi, nic z toho. Do základu šel jen jeden opravdový nezpochybnitelný tahoun Tomáš Holeš, k němu možná ještě Ibrahim Traoré, proto taky kouč Trpišovský reagoval ve druhé půli nasazením třeba Lukáše Provoda a Stanislava Tecla.
Jenže poměr lídrů stejně brutálně nevycházel proti těm, kteří sice umí s balonem, ale i kdybyste je chtěli „profackovat“ a nakopnout, zatím bude jejich reakce spíš vlažná, nijaká. Teprve si zvykají na to, kde se ocitli, jaké jsou nároky, tlak.
Silný tým vyniká tím, že je vedle kvality především odolný. Po letních změnách ve slávistickém kádru se zdá, že tohle bude první a hlavní úkol realizačního týmu.
