Video se připravuje ...
Nikdo Viktorii Plzeň neutrhne hlavu za to, že prohraje na Barceloně, s Interem Milán a na Bayernu. Je to přirozené v duchu kolosálních rozdílů mezi ní a ostatními soupeři. Západočeši ale možná mají své porážky v hlavách ještě dřív, než vůbec začne zápas. A to je něco, co je odlišuje od tři roky staré slávistické předlohy, jakkoliv je tohle srovnání může nebetyčně vytáčet.
Ale právě v tom je celá tahle problematika.
Dodneška vzpomínám na velmi otevřený rozhovor s dvojicí Vladimír Coufal, Jan Bořil. Skupina Ligy mistrů už byla rozlosovaná, v ní Barcelona, Borussia Dortmund a Inter, čili docela identická.
A povídáním se dvěma beky se nesla velmi nečekaná atmosféra: na jedné straně úžas z toho, s kým se hráči Slavie potkají na hřišti, na druhé ale obrovská touha jim to osolit, vzepřít se tomu všemu a třeba způsobit zázrak.
A nebylo jen u slov. „Sešívané“ v tom období provázela velmi silná aura a podložené sebevědomí, až „nečeská“ víra ve vlastní schopnosti. Do toho promlouval i naturel trenéra Jindřicha Trpišovského a jeho leckdy bláznivých kolegů, kteří zásadně odmítají poraženecký přístup a malují si, jak světové hvězdy budou lítat vzduchem.
Silný slávistický výběr by sám o sobě na tehdejší konkurenci ani náhodou nestačil, muselo k tomu být přidané právě to psychické nastavení, aby se hráči dopředu neponížili, nelekli.
Do tohoto obrazu přesně zapadají někdy možná až přehnané výlevy stopera Davida Hovorky, jak se fanaticky raduje nad každým vyhraným soubojem s Romelem Lukakem. Jenže Slavia to potřebovala. Musela dát najevo lepším soupeřům, že stojí proti něčemu opravdu vzpurnému.
Tím Plzeň na podzim 2022 v Evropě není. Svou roli docela rychle přijala velmi pokorně a je to slyšet z reakcí hráčů i trenéra Michala Bílka.
„Tak to prostě je.“ Symbolická věta tohoto období.
Kompletní známkování Plzně najdete zde >>>
Smířeni s vlastním osudem vyhlížejí aspoň jeden získaný bodík jako malou útěchu, čemuž většinou předchází slova o vydařené kvalifikaci, o zaslouženém postupu do Ligy mistrů, což je samo o sobě velkým úspěchem tohoto týmu.
Jistě je a taky platí, že Barcelona a Bayern kropí i jiné.
Ale ne bez vzdoru soupeřů.
Pak se stane, že Jan Kopic po zápase sice řekne, jak na takové duely bude ve zbytku života vzpomínat, ale taky s hořkou pachutí.
To si právě Plzeň mezi elitou přidala ke svému prvotnímu úspěchu – hořkou pachuť. Dělá si to sama zoufalým rozhazováním rukou na hřišti, což bývá následkem lehce inkasovaných gólů, nebo když hráči infantilně obtěžují své slavné soupeře s prosbou o směnu dresu.
Skupina C
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Bayern |
|
6 | 6 | 0 | 0 | 18:2 | 18 |
| 2. Inter Milán |
|
6 | 3 | 1 | 2 | 10:7 | 10 |
| 3. Barcelona |
|
6 | 2 | 1 | 3 | 12:12 | 7 |
| 4. Plzeň |
|
6 | 0 | 0 | 6 | 5:24 | 0 |
Témata:
fotbal, blog, komentář, sport, Jan Podroužek, FC Viktoria Plzeň, Liga mistrů UEFA, Borussia Dortmund, Plzeň, Barcelona, FC Internazionale Milano, Jindřich Trpišovský, FC Bayern München, Jan Bořil, Vladimír Coufal, Sport na Heureka.cz
Související články
