Samé proč. Ať se Slavia podívá do hlav hráčů, venku přichází o sílu favoritů

Kdoví, jestli se to dá vůbec vysvětlit, ale pro své dobro by Slavia potřebovala znát opravdovou příčinu. Protože jinak jí její venkovní zmar může pronásledovat dál, a s tím by titul těžko uhrála. Mnoho hlasů se může shodnout na složení sestavy, jiná věc je jakési psychologické pohnutí, ze kterého se současný výběr neumí vymanit…
Slavia je venku jiný tým než doma. Ale proč, když se aspoň částečně v sestavách objevují stejné tváře a hráči jsou určitě pořád motivovaní touhou po výhrách a po titulu?
Slavia venku dává méně než polovinu branek co doma. Ale proč, když hra má plus minus podobný rámec, všude se to mydlí na zeleném trávníku a brány mají stejné rozměry?
Těch proč by mohlo být nekonečně mnoho, „sešívaní“ už si na ně ale konečně musí umět uspokojivě odpovědět. Do jara totiž vstupovali s pětibodovým náskokem na Spartu, a ten je teď úplně fuč. Do toho se blíží derby na Letné, vrcholí závody o titul a v nich má nyní navrch rival. Tendence by mohla být dokonce taková, že Slavia přestane Spartě stíhat a hotovo může být v její neprospěch ještě dřív než na konci nadstavbové skupiny.
Červenobílí přece nepřichází o své základní dovednosti jenom proto, že vyjedou ven. V zásadě je to pořád stejně silný tým s podobnými předpoklady pro úspěch. To, co je najednou jinak, může ležet úplně jinde než v nohách a na hřišti.
Může to být v hlavách, ač se tomu Lukáš Provod a Jindřich Trpišovský na tiskovce po remíze v Mladé Boleslavi bránili.
Tituly dělají vždy nejlepší týmy. Nebo ty nejkonzistentnější v konkrétní sezoně. To znamená, že celkový bodový zisk je dostatečně dobře kombinován v zápasech bez ohledu na to, jestli doma, nebo venku. Favorit totiž v sezoně postupně získává díky svému postavení pevnější a pevnější půdu pod nohama, soupeře prostě uválí i v momentě, kdy mu to technicky tolik nejde, ale vnitřní síla týmu je už tak enormní, že se prostě a jednoduše zase vyhraje. A jede se dál.
Možná, že vyprchala vítězná sebedůvěra
Dá se říct, že v takovou chvíli už je vám úplně buřt, jestli hrajete tam, kde to nejlíp znáte, nebo na cizím stadionu. V utkání totiž donutíte svou vnitřní silou soupeře, aby se vám podvědomě podřídil, ať se sebevíc vzpírá.
Ostatně porovnáme-li domácí a venkovní vystoupení Slavie, pro utkání v Edenu tenhle mustr pořád stoprocentně platí. Jablonec vzdoroval poločas, Sigma skoro taky, přesto oba týmy nakonec dostaly po čenichu. A s nimi i všichni ostatní, „sešívaní“ více či méně přesvědčivě vyhráli pod dozorem svých tribun všechno.
Na výjezdech ale kolísají. Možná proto, že z nich vyprchala ta vítězná sebedůvěra, síla největších favoritů. Neudrží se čisté konto, chybí efektivnější práce při útočných akcích.
Asi by se hodilo přiznat si, že celý problém může být v hlavách, koneckonců mužstvo prochází v téměř každém přestupním období obměnami a ne vždy se z takových předělů lehce vyběhne k ideálu. Zabere čas, než si kolektiv najde svůj rytmus a souhru, jedinci zase potřebují prostor, aby si zvykli na mnohem větší zájem, drobnohled, očekávání, nároky…
Jiní to zvládají šmahem, protože to mají v sobě třeba jako Christos Zafeiris, jiní si zkrátka musí projít obdobím vyklepání a nervozity, než si začnou být jistí sami sebou.
A pak porazí kohokoliv. Doma, nebo venku, to je buřt…
# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 30 | 70:29 | 68 |
2 | ![]() | 30 | 81:25 | 66 |
3 | ![]() | 30 | 55:29 | 57 |
4 | ![]() | 30 | 53:49 | 48 |
5 | ![]() | 30 | 36:38 | 46 |
6 | ![]() | 30 | 45:40 | 41 |
7 | ![]() | 30 | 39:43 | 38 |
8 | ![]() | 30 | 34:40 | 38 |
9 | ![]() | 30 | 39:42 | 37 |
10 | ![]() | 30 | 35:54 | 35 |
11 | ![]() | 30 | 46:57 | 35 |
12 | ![]() | 30 | 43:42 | 35 |
13 | ![]() | 30 | 38:63 | 32 |
14 | ![]() | 30 | 40:56 | 31 |
15 | ![]() | 30 | 29:58 | 28 |
16 | ![]() | 30 | 37:55 | 26 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu