
Bylo to hlavní téma utkání v Jablonci. Dokáže Sparta navázat na velice dobrý výkon proti Viktorii Plzeň? Nebo to před týdnem bylo jen chvilkové vzepětí utrápeného souboru kouče Andrey Stramaccioniho? Za A je správně. Letenští v Jablonci ukázali, že znají cestu, která je dovede k mnohem lepším zítřkům. Teď hlavně neztratit směr.
Před dvěma měsíci hrála Sparta v Brně. Bez přehánění, byla to katastrofa. Porážka 0:2 a naprosto zoufalý výkon. Nyní v Jablonci vyhrála přesvědčivě 3:0. A co víc, její hra už snesla i měřítko. Nebyl to triumf vystavěný okolnostmi a náhodami, ale sebevědomý výkon. Letenští poprvé v sezoně mimo svůj stadion působili jako velký klub.
Dvakrát udeřili v úvodu zápasu, pak dění na trávníku zkušeně kontrolovali a v závěru přidali razítko na zasloužený triumf. Kromě individuální kvality se navíc Pražanům povedlo vložit atribut naprosto nezbytný pro úspěch. Nasazení a bojovnost. Něco, co dosud pro Spartu rozhodně nebylo samozřejmostí.
Trenér Stramaccioni dokázal trefit sestavu, která posunu k lepšímu výrazně pomohla. Na hřišti se totiž sešla celá řada bojovníků. Ondřej Zahustel, David Hovorka, Josef Šural, Michal Sáček. Všechno hráči, kteří nevypustí jediný souboj, jediný míč. Shodně šli příkladem dalším hráčům, kteří se k nim postupně přidali. Ať už to byl Michal Kadlec či Jonathan Biabiany. I oni šli rázem na hřiště vyhrát, ne si jenom zahrát.
Na celkovém projevu byla tahle změna v přístupu ohromně patrná. Pro Spartu je nyní klíčové, aby si tuhle vlastnost udržela i v dalších zápasech. Pokud se jí to podaří, má dostatek fotbalové kvality, aby šla herně i výsledkově stále nahoru.
A kdo ví, třeba by mohla zapřemýšlet i o záchraně hrozivě rozehrané sezony.