Tři zápasy, jediná výhra v kapse. Sparta zahájila jaro tam, kde zakončila podzim. Body rozdává po hrstech a sama se odstrkuje od vysněné druhé příčky. Bodové manko ale není to, co by mělo Letenské děsit především. Největší pohromu představuje zjištění, že se Pražané během zimní přestávky nezlepšili. Prakticky v ničem.
Když trenér Andrea Stramaccioni po remíze s Brnem na tiskové konferenci čelil otázce, v čem se v jeho očích Sparta oproti podzimu zlepšila, omezil se na velmi strohou reakci. „Jsme nepochybně kvalitnější ve středu pole,“ zněla odpověď. Víc toho italský trenér nezmínil. Proč? Protože toho víc zkrátka není.
Ano, díky příchodům polařů Nicolae Stanciua a Guélora Kangy Pražané v záloze skutečně zesílili, mají k dispozici dva muže, kteří svou individuální kvalitou převyšují tuzemskou soutěž. To je ovšem ze strany Sparty všechno.

Jedná se o strašidelné zjištění, uvážíme-li, že právě zimní přestávku největší český klub zasvětil tomu, aby se vyhrabal z podzimní bídy a na jaře začal nanovo. A lépe. Nic takového se neděje.
Spartu drtí stejné problémy, se kterými bojovala už během podzimu. Nemá jasnou tvář, v její hře nevidíme charakteristické rysy a šablony, kterými by se hráči na trávníku řídili. Rozháranost rudý mančaft neopustila.
Zimní pauza při tom byla dostatečně dlouhá, aby si Pražané splnili domácí úkoly a na jaře ukázali alespoň nějaký progres. Pokud by tomu tak bylo, kousal by se nějaký ten výsledkový neúspěch rozhodně snadněji.
I fanoušek by leccos odpustil, kdyby registroval určité zlepšení. Nic takového se ovšem neděje, opakující se bodové ztráty proto bolí mnohem víc.