Myslet si, že se ve Spartě během několika lednových týdnů všechno jako zázrakem změní a mužstvo začne šlapat, by bylo bláhové. Takhle to nefunguje, což platí nejenom pro fotbal.
Přesto lze po polovině zimní přípravy konstatovat, že největší český klub nabral konkrétní směr. A mezi fotbalovou veřejnost začíná vysílat signály, že by mohlo být líp. Ať už to je na letenské poměry velice rychlé složení kádru pro druhou polovinu sezony, tak i projev (a výsledky), jaký tým zatím v přípravných zápasech předvádí.
Nelze je přeceňovat, na druhou stranu ani zbytečně shazovat jejich význam. Před rokem Sparta neměla pod trenérem Andreou Stramaccionim kdovíjak zázračnou zimní přípravu, což se projevilo i v rozpačitém vstupu do sezony.
Letní přípravou se pak Pražané vyloženě protrápili. V generálce propadli a do sezony vstupovali v situaci, kdy pozice trenéra Pavla Hapala byla mírně řečeno nahnutá. Nebylo proto překvapení, že po výbuchu v Subotici u mužstva záhy skončil.
Současná Sparta je jiná. Zvládla všechny čtyři dosavadní duely, byť tři z nich byly proti o kategorie slabším soupeřům. Ovšem v její situaci, kdy sebevědomí potřebuje jako běžný člověk kyslík, je i tohle ohromně důležité.
Stěžejní nyní bude, aby z nastoleného kurzu nesešla. Pokud je totiž v téhle disciplíně někdo mistr, tak právě klub s eskem ve znaku.


