Jílek ve víru podivných tahů. Ani trenér Sparty nemůže mít čisté svědomí
Individuální chyby. Slovní spojení, které zatím nejpřesněji charakterizuje sparťanský podzim. Hráči rudých se jich dopouštějí často a pravidelně. Jejich přešlapy jsou samozřejmě směrem navenek nejkřiklavější, ve fanoušcích hromadí zlost. Nemělo by se ovšem zapomínat, že v tom hráči nejsou sami. Hlavně v posledním období ve spirále prapodivných rozhodnutí a s nimi souvisejících chyb uvízl i trenér Václav Jílek.
Sparta po velmi dobře zvládnutém říjnu a začátku listopadu, kdy vyhrála čtyři z pěti soutěžních duelů, znovu pustila plynový pedál z podlahy. V posledních dvou zápasech s Jabloncem a Českými Budějovicemi už brala jen po bodu. Obě utkání přitom mohla (a měla) zvládnout vítězně.
Nestalo se, svůj díl viny, a ne zrovna marginální, na tom má i Jílek. V Jablonci to měli Letenští rozjeté na vítězství, do šaten si v poločase nesli náskok dvou branek. Ihned po změně stran však inkasovali a dostali se pod masivní tlak Severočechů.
Od pražské střídačky ale žádná reakce nepřišla. Navzdory tomu, že Sparta byla odsouzena k úporné defenzivě a hře na rychlé protiútoky, Jílek nechal na hřišti vytáhlého útočníka Libora Kozáka. Přitom se přímo nabízela výměna za rychlostně vybaveného a tahovějšího Benjamina Tetteha.
V kuolárech se mluví o tom, že právě tohle téma bylo v rámci sportovního úseku Sparty během podzimu opakovaně diskutováno. V kostce: pokud budeme ve vedení a dostaneme se pod tlak, musíme okamžitě reagovat zařazením brejkovějšího typu útočníka.
Duel v Jablonci byl učebnicovým případem, kdy tenhle krok udělat. Jílek ovšem zůstal stát na místě, k rošádě útočníků se odhodlal až v 88. minutě. Tedy v momentě, kdy Sparta inkasovala i podruhé a sen o zisku tří bodů se začal rozplývat kdesi nad Ještědem.
Další těžko pochopitelné rozhodnutí si Jílek připravil pro poslední střet s Dynamem. Po utkání v Jablonci měl možnost znovu složit ustálenou středovou formaci, kterou si v předchozích zápasech sám chválil. Kanga se po odpykání trestu za čtyři žluté karty na severu Čech vrátil do akce, nic nebránilo tomu, aby spolu s ním vyběhli na pažit i Martin Hašek s Michalem Trávníkem.
Byla by tak zachována určitá kontinuita. Tohle trio spolu nastoupilo v předchozích bitvách s Plzní, Karvinou, Teplicemi, Bohemians a Opavou. Sparta z nich dohromady vytěžila deset bodů a Jílek se radoval, že srdce záložní řady má poprvé od začátku sezony stabilní tepovou frekvenci.
Jenže pak si trenér Sparty postavil hlavu a do sestavy zasunul Georgese Mandjecka. Ten se mu „odvděčil“ v sedmé minutě, když lacino přišel o balon a postrčil České Budějovice do vedení 1:0.
Jílek se po utkání zaklel do obhajoby, kterou velmi rád používá. Tedy že trenér může těžko dopředu predikovat, jak který konkrétní hráč dané utkání zvládne.
Přebrat nasazení Mandjecka? Dost složitě...
Samozřejmě, to platí, trenér to za své svěřence na hřišti neodkope. Zodpovědnost za své rozhodnutí to z něj ale nijak nesnímá. Pochopitelně není nikde psáno, že by podobnou chybu nevyrobil i Hašek. Nebo třeba Ladislav Krejčí. I v tomto případě by to byl průšvih, minimálně v očích fanoušků by se ale Jílek zachoval racionálně, protože by věřil něčemu, o čem se v minulosti přesvědčil, že funguje.
Nebo by v podobě Krejčího vsadil na mládí a budoucnost. Tím se totiž dostáváme k další rovině tohoto rozhodnutí. V den utkání s Jihočechy vyšel rozhovor s Tomášem Rosickým.
Sportovní ředitel Sparty v něm mimo jiné mluvil o tom, že hodlá i nadále sázet na mladé a perspektivní hráče, že to je letenská cesta. Jak si potom přebrat, že Jílek pošle raději do hry třicetiletého Mandjecka, jemuž navíc v létě končí smlouva a jeho další budoucnost na Letné je minimálně zpochybnitelná? Dost složitě...
Na obranu sparťanského trenéra se sluší uvést, že některými svými rozhodnutími týmu i pomohl. Například ve Zlíně, když Sparta ještě zmíněný střed pole neměla ustálený, vsadil na dvojici defenzivnějších středopolařů Krejčího s Mandjeckem. Tenhle plán vyšel dokonale, Pražané vyhráli 2:0, dozadu byli pevní a soupeři nepovolili jedinou střelu na branku.
Proti Českým Budějovicím zase klapla sázka na Srdjana Plavšiče, jenž po příchodu na plac významně rozhýbal hru rudýcha vstřelil gól. Minimálně v posledním období však Jílkova rozhodnutí budí především rozpaky. A kouče, jehož erudici a odbornost uznávají lidé napříč fotbalovým společenstvím, staví do hodně nelichotivého světla.
