Raketa země – vzduch. A Hložkova satisfakce na rozloučenou
Jedenáctkrát po sobě vyšel v derby naprázdno. Žádný gól, žádná asistence. V neděli večer měl Adam Hložek vůbec poslední možnost, jak tuhle bilanci zvrátit. Povedlo se. Navíc způsobem, na který se bude dlouho vzpomínat. Pro sparťanskou hvězdu je vítězný gól v ligové rozlučce vítanou satisfakcí.
Měl to na talíři prakticky po každém souboji se Slaví. Že není tak výrazný. Že nedokáže udělat rozdíl, jako se mu to dařilo v zápasech s jiným soupeři. Na Adama Hložka se to hrnulo ze všech stran. Sám už z toho musel být otrávený, byť podle svého zvyku nedal vůbec nic najevo.
V téměř jisté ligové rozlučce se Spartou se ovšem dočkal. V ten snad nejpříhodnější moment. Na závěr derby. Ze standardní situace, jen pár metrů od proslulé tribuny Sever. Lépe si to snad ani nešlo namyslet. A ta rána? Úchvatná. Moment, kdy se zastavil čas. Aleš Mandous se mohl pouze ohlédnout. Nic jiného se dělat nedalo.
Hložek při tom není vyhlášeným exekutorem přímých kopů, to vůbec ne. Na tuhle disciplínu mají Letenští Dávida Hancka, Lukáše Haraslína, Adama Karabce či Bořka Dočkala.
O to větší váhu tenhle gól má. Jistě, na vývoj v tabulce to vliv nemělo. Pro sebevědomí hráče ale zcela určitě ano. A vlastně i celého týmu, který čeká už ve středu finále domácího poháru proti Slovácku. Hložkův gól byl totiž nejen nádherný, ale taky vítězný.
Devatenáctiletý útočník se tak doslova last minut dočkal sladké satisfakce. Znovu prokázal svou extratřídu, tentokrát v největším tuzemském utkání, jaké si lze představit.
A po středě vzhůru za zahraničním dobrodružstvím...
