Průšvih, ale ne důvod k panice. Rosický a spol. musí Priskeho ochránit
BLOG JANA VACKA | Když Sparta poslední květnový den oznámila příchod Briana Priskeho, strhla se bouře pozitivních emocí. Mnoho fanoušků Letenských se rázem vidělo s trofejí pro ligového mistra, předchozí bída pod Pavlem Vrbou byla ve vteřině zapomenuta. Nyní, pár hodin po krachu v předkole Konferenční ligy, může z ohlasů člověk snadno nabýt dojmu, že je znovu všechno špatně. Není, jakkoli je vyřazení s Vikingem průšvih jako řemen. Panika je ale to poslední, co Sparta nyní potřebuje.
Nemá smysl si cokoli nalhávat. Už červencový konec v Evropě je pro Spartu rána, která bude dlouho krvácet. Jen tak se nezhojí. Nesmí se z ní ovšem stát problém ohrožující životní funkce celého klubu.
Pokud by Letenští nyní začali panikařit, bylo by to pouze dláždění cesty do pekel. Důkladný rozbor obou zápasů je pochopitelně na místě. Největší pozornost logicky vzbudil kiks Dominika Holce a Dávida Hancka před rozhodujícím gólem.
Nabízí se ale i další (a pro mě mnohem naléhavější) otázky:
Kam sparťané odešli zhruba po třiceti minutách zápasu?
Proč se Jan Kuchta poroučel ze hry už po hodině?
Co trenér Priske sledoval tím, že za stavu 1:1, kdy tedy Sparta neměla vůbec nic jistého, naposílal do hry mladíky Kryštofa Daňka, Martina Minčeva a Matěje Ryneše?
Nejen tohle si v klubu musí interně rozebrat. Odveta ve Stavangeru může posloužit jako užitečné zrcadlo především dánskému kouči. U týmu je krátce a vlastně poprvé mohl názorně vidět, jak někteří hráči reagují v těžkých momentech. Jak se dokážou vyrovnávat s očekáváními a tlakem. Navzdory tomu bylo od začátku jasné, že právě rychlý konec v Evropě je to nejhorší, co se může Priskemu stát.
Minimálně u laické (a částečně i fanouškovské) obce jeho renomé utrpělo. Kdo ví, někteří nad ním třeba rovnou zlomili hůl. Sparta to ale udělat nesmí. A určitě neudělá. To je ale pouze jeden z kroků, který nyní potřebují sportovní ředitel Tomáš Rosický se svými kolegy podniknout.
Ten další, a naprosto stěžejní, představuje schopnost Priskeho nyní ochránit. Zasadit se o to, aby se mohl plně koncentrovat na svou práci. Aby měl k dispozici veškerou podporu.
Sparta si ve čtvrtek večer uvařila nedobrý pokrm. Teď jí nezbývá nic jiného, než ho zkonzumovat. Musí počítat s tím, že na ni poprší kritika ze všech stran. Nic příjemného, ale Priskeho by měl tenhle proces zasáhnout co nejméně. Ideálně vůbec. Jakkoli to možná není stoprocentně fér, právě členové klubového vedení musí vytvořit živý štít a zlobu fanoušků absorbovat.
Navzdory vyřazení s Vikingem totiž platí, že Pražané v květnu získali kvalitního trenéra. Muže, který ví, co dělá. Ví, jak dojít k úspěchu. Jak sestavit a vést funkční tým. Ale taky to není kouzelník, který by tohle všechno zvládl přes noc.
Jeden průšvih, jakkoli je obrovský, proto tuhle optiku a vnímání nesmí změnit. A o to se mohou zasadit i sparťanští funkcionáři. Trenéři, ale i hráči či další členové realizačního týmu totiž velmi rychle vycítí, když jim nadřízení nevěří. Nebo o nich pochybují. Zákonitě to pak má vliv na jejich výkonnost.
Během letních výstupů pro média generální ředitel František Čupr i Rosický svorně a opakovaně tvrdili, že trenér bude mít jejich plnou podporu. Nyní mohou tahle slova převést do praxe. Pokud se to povede, má Priske schopnosti, aby to klubu v budoucnu vrátil.
