Opět po týdnu vás zdravím a musím říct, že pokud jde o naše Rytíře, není to žádná sláva. Prohráli jsme pět z posledních šesti zápasů a dá se říct, že jsme v krizi. Doplácíme hlavně na to, že v první půlce zápasu nedokážeme z té obrovské porce šancí dát více gólů, potom se trápíme, postupně nám dochází síly a v závěru nám úplně chybí.
My na jeden gól spotřebujeme třeba šest sedm jasných příležitostí, kdežto soupeř jednu dvě. Dokonale to bylo vidět naposledy v Litvínově. Ten navíc dal rozhodující gól po mé chybě, z které jsem pochopitelně neměl radost. V pondělí už jsem o tom psal na svůj Facebook – je to jako v životě. Všechno klape, pak stačí jedna chyba a je konec. Proto je třeba všechno dělat s pokorou.
Musím se zmínit i o obránci Markovi Židlickém, který se vrací do zámoří a odehrál za nás v neděli poslední zápas. Tedy prozatím, kdo ví, co se stane za pár týdnů, jestli se vůbec rozjede sezona v NHL. Ale i tak jeho odchod je pro nás obrovskou ztrátou, hlavně pro mě, na ledě jsme si rozuměli. On se hokejem neuvěřitelně baví, je radost se na něj dívat. Někdy člověk může mít pocit, že si toho dovolí až moc, ale u něj nikdy nemám strach.
Je pravda, že jiným obráncům bych to, co dělá on, rozhodně nedoporučoval. Protože to by taky nemuselo dobře dopadnout. Ale Židla ví, co si může dovolit. Takže nám bude hrozně moc chybět, ale nedá se nic dělat, musíme se s tím nějak popasovat.
Začínali jsme s pěti hráči z NHL, teď už to trochu prořídlo, odešel Tomáš Kaberle, navíc Jirka Tlustý je zraněný. Teď jsme zbyli my dva s Plekym (Tomášem Plekancem), takže to na naší hře bude znát, ale dopředu bylo jasné, že tady nebudeme všichni pořád.
Když už jsem nakousnul NHL… Jenže co k tomu znovu napsat? Fakt už se v tom nevyznám, vůbec netuším, jak to dopadne. Situace je každopádně docela nepřehledná a těžko se mi to nějak komentuje. Už na konci října se zdálo, že by se mohlo začít hrát někdy okolo poloviny listopadu, ale minimálně do půlky prosince nebude nic.
Osobně to už ani moc nesleduju a jen čekám na telefon z Dallasu, aby mi řekli, kdy a kde se mám hlásit. Víc nenadělám. Teď spíš myslím na to, abychom se s Kladnem dostali z krize, v níž jsme.
Dost prohráváme, což nejde jen tak lehce přejít. Minulé úterý jsme padli v O2 Areně se Slavií a po tom utkání jsem do novin řekl, že si myslím, že je to i špatnou fyzičkou. Zaznamenal jsem, že to vyvolalo docela rozruch, ale z mé strany to nebylo nic, co bych nějak dopředu plánoval. Prostě řeknu, co v tu chvíli cítím, poslouchám svoje srdce.
Rozhodně to nebylo nějak cílené, jen jsem řekl, co jsem si v tu chvíli myslel. Je pravda, že náš tým si nemůže dovolovat tolikrát za sebou prohrávat. Dřív to tady bylo zvykem, ale teď ne! Ale zase nemá cenu dělat nějakou paniku, jde o to, abychom se z toho poučili. Teď máme před sebou dva domácí zápasy – ve čtvrtek s Karlovými Vary a v neděli s Libercem. Je jasné, že musíme zabrat, abychom se vrátili zpátky na vítěznou vlnu.
To nedělní utkání bude výjimečné v tom, že nastoupíme ve zlatých dresech. Je to určitě dobrý nápad, věřím, že přijde co nejvíc fanoušků a hlavně že o ty dresy, které půjdou do aukce, budou mít zájem, protože výtěžek jde na dobrou věc. Což je určitě správné. Teď jde o to, abychom tu mimořádnou událost podpořili i dobrým výkonem na ledě.
Související články
