Stěhování pro mě nebylo lehké, ale teď už myslím na Stanley Cup
Zase vás zdravím ze zámoří. A hned zezačátku musím napsat, že se toho za poslední dobu událo dost. Možná až moc. Před týdnem mě Dallas těsně před uzávěrkou přestupů vyměnil do Bostonu a přiznávám, že to pro mě nebylo zrovna příjemné. V mém věku si takhle narychlo zvykat na něco nového…
Vždy jsem říkal, že jsem v Dallasu spokojený, nechtělo se mi pryč. A i když se o trejdu už mluvilo delší dobu, osobně jsem to neřešil. Ze strany Stars byl dlouho zájem, abych zůstal, začali jsme se dokonce bavit o smlouvě na příští sezonu. Ale vše ovlivnily dvě domácí porážky ve dvou dnech.
Nejdříve jsme prohráli s Los Angeles (2:3), pak s Anaheimem (0:4). A přiznávám, že hned potom jsem tušil, že něco může přijít. Protože právě tyhle prohry v tu chvíli znamenaly, že postup do play off bude pro Dallas hodně těžký, takže vedení muselo reagovat. Bavili jsme se o tom s Joem Nieuwendykem, generálním manažerem, a ten mi oznámil, že se o mě zajímá Boston.
Pak se to semlelo hrozně rychle, volal mi šéf Bruins, krátce jsme si popovídali a výměna byla na světě. Chvíli mi trvalo, než jsem to strávil. To víte, v mém věku nemám rád nějaké novinky, nejraději jsem na jednom místě dlouho. A vidíte, teď už mě po návratu do NHL čeká třetí klub během dvou let... To jsem si určitě nepředstavoval, ale kariéra prostě nejde nalinkovat.
Ve smlouvě jsem neměl klauzuli, že nemůžu být vyměněný bez mého souhlasu, ale ono je to stejně jedno. Když vás tým chce poslat jinam a jasně vám říká, že vás nechce, je přece blbost tam zůstávat. I kdybyste to ustanovení v kontraktu měli.
Zájem o hokej je tady úplně jinde
Naposledy jsem tady ve svém sloupku psal, že trejdy jsou na celém angažmá v NHL skoro to nejhorší. To jsem zmiňoval v souvislosti s tím, že Dallas vyměnil kapitána Brendena Morrowa. A za pár dnů to potkalo i mě.
Musel jsem se narychlo sbalit a hned druhý den se vydat do Bostonu. Zrovna neměli trénink, k týmu jsem se tedy připojil až v den zápasu. Bylo toho na mě dost, takže jsem ani v noci nemohl pořádně spát.
Naštěstí jsme první utkání s Bruins proti New Jersey zvládli, vyhráli jsme 1:0. A zrovna mně se podařilo vstřelit vítězný gól, i když se štěstím, dal jsem ho bruslí. Jenže v mém věku už nemůžu koukat na krásu. Musím být rád za cokoliv, co mi tam spadne.
Hodně mě potěšili fanoušci, kteří mě mile přivítali. Psychicky toho na mě bylo dost, ale právě tohle udělá radost. Teď jde o to, aby jim to vydrželo. Celkově je ale vidět, že Boston je mnohem tradičnější hokejové město, lidé tím více žijí.
To bylo patrné nejen na atmosféře při utkání, ale i zájem o klub ze strany novinářů je někde jinde. Tady jistě budu pod větším tlakem. Ale zase se to snažím neřešit, v kariéře už jsem si prošel tolika věcmi, že mě to asi nerozhází. O to víc se teď soustředím jen na hokej, nechci se ničím jiným rozptylovat.
Hlavně mě těší, že jsem v tak silném klubu. Cílem Bostonu zůstává Stanley Cup a byla by paráda, kdyby to vyšlo. Právě fakt, že jsem přišel do týmu s největšími ambicemi, mi mou situaci dost ulehčuje.
