Nedaleko krachu o EURO. Zlomený muž Šilhavý už nemá reprezentaci co dát
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA PŘÍMO Z TIRANY | Jasně, Jaroslav Šilhavý je klidný kouč, i když na hřišti to uměl pořádně rozbalit. Na lavici drží dekorum, neposkakuje kolem lajny v tempu jiných kolegů. Přesto musel v Albánii ten rozdíl praštit do očí. Na jedné straně Sylvinho, Brazilec, který pozvedl hrdou zemi ke skoro jistému postupu na EURO 2024. „Zapálil v hráčích oheň,“ řekl o něm žurnalista Klaudio Ndreca, šéf sportovní rubriky největšího místního webu Sport Ekspres. Pronesl to už před prvním vzájemným utkání v kvalifikaci mistrovství Evropy v Praze.
Jeho slova se potvrdila. Červený tým obral Česko o pět bodů, dal mu celkem čtyři branky, inkasoval jen jednou. Proto vládne ve skupině a míří na šampionát do Německa.
Českému klopýtání zatím šéfuje Šilhavý. V Tiraně nepřipravil (společně s kolegy) tým takticky, nedodal mu šťávu, což bylo ostatně vidět i na jeho vystupování. Při zápase Sylvinho energicky dirigoval, on postával u čáry, bílé triko mu koukalo zpod modrého saka. Když se chystala změna rozestavení, vyrazil z lavice asistent Jiří Chytrý, podle zákulisních zpráv zásadní hybatel dění v realizačním týmu.
I po zápase bylo znát, že je Šilhavý vlastně zlomený. Na tiskovce se sice usmál při nevinné, ale pochopitelné otázce, co se stalo, jenže pak zase zapadl do letargie, frází, úniků od odpovědí, tedy i odpovědnosti.
Není divu, že se pak podobně chovají hráči. Mladík David Jurásek předvedl v mixzóně dokonalou verzi nastavení ve stylu nechte nás být, je to naše věc. Na otázky, při nichž měl vysvětlovat propadák, odpovídal opakovaně: „Co se stane v kabině, zůstane tam.“
Jasně, fotbalová reprezentace je privátní klub, že. Nezajímá fanoušky, do asociace, která ji spravuje, neproudí finance z veřejných zdrojů…
Nejde však zdaleka jen vnější tvář. Už delší dobu je jasné, že se mužstvo neposouvá. Všechna čest, že po konci Karla Jarolíma trenér Šilhavý zasáhl, vylepšil atmosféru, z čehož plynul průnik do čtvrtfinále předloňského EURO 2020.
Jenže už tehdy se ukazovala taktické selhání, nedorazy ve výběru sestavy, pomalu se tříštící vztahy s některými borci, kteří nezapadli do úzkého jádra kolem Tomáše Součka s Vladimírem Coufalem. Proto skončili Vladimír Darida, Pavel Kadeřábek, Theo Gebre Selassie, na černé listině je aktuálně Antonín Barák. To nejsou zrovna zanedbatelné ztráty, jde o velká jména.
Proto se nevydařila kvalifikace o světový šampionát v Kataru. Postup do elitní úrovně Ligy národů (a následný pád zpět o patro níž) neúspěch nemohly zamaskovat. Už po baráži se Švédskem mělo vedení asociace zasáhnout. Zaprvé donutit trenéra a jeho lidi, aby pojmenovali zápory i klady mužstva, zadruhé vyhodnotit, která složka převažuje a zda je Šilhavý schopen mančaft znovu pozvednout.
Nestalo se, nebo šlo jen o povrchní hodnocení ve stylu: Holt jsme se Švédskem hráli venku a chyběl Patrik Schick.
Proto je reprezentace nedaleko krachu v boji o EURO. A je jasné, že Šilhavý už jí nemá co dát.
