KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Jasně, teď hned, včera bylo pozdě. Povolat do zbraně legendu je záhodno. Pavla Nedvěda či Petra Čecha s jejich zkušenostmi hráčskými, ale především manažerskými, je hřích nechat ležet ladem kdesi v Itálii či Anglii, kopat za staré pány nebo chytat hokej. Možnost A je zkrátka pro českou fotbalovou reprezentaci jednoduchá, odpověděl by na ni i prvňák.
Jenže je tu B, který v tuzemských poměrech často funguje zle nedobře. Tedy spíš nefunguje. I velikán minulosti, navíc omlácený z vedení NEJ klubů světa, potřebuje mít jasně dané hřiště - tedy nastavená pravidla.
Zásadní jsou pravomoci. Těžko bude Nedvěd něco jako vedoucí mužstva. Na to rozhodně nepřistoupí, navíc by to bylo házení perel sviním. Takový kalibr nebude jen na vyplňování zápisu, domluvu podmínek na hotelu či rozhodování, zda tentokrát přibere výprava kuchaře, nebo to nebude potřeba…
Pozice by se v případě angažování velkého kalibru měla posunout k jasně danému šéfovi, jako to bylo v Německu, kdy vládl (celých osmnáct let) Oliver Bierhoff. Pomáhal nastavovat koncepci národního mužstva, měl velké slovo při výběru trenéra, navíc přesah také k dalším reprezentacím. Němci se za jeho vlády vyhrabali z bahna zhmotněného průšvihem na mistrovství Evropy v Portugalsku 2004 až ke zlatu na mundialu v Brazílii o deset let později.
Pokud v Česku zůstane pozice manažera jakýmsi kočkopsem, jako to bylo v poslední době, kdy se vlastně ani oficiálně nevědělo, že se po konci Libora Sionka posunul na význačný post Tomáš Pešír, nic se nezmění.
Témata:
fotbal, reprezentace, sport, Petr Čech, Anglie, Itálie, Německo, Brazílie, Portugalsko, Pavel Nedvěd, Libor Sionko, Tomáš Pešír, Oliver Bierhoff, Fotbal na Heureka.cz
Související články
