Ligový FÍKend: o tweetech po desáté večer, Krmelcovi i Řepkovi z Hradce
Krmelec je zpátky, zase trápí Spartu - a pak vypráví ve svém klasickém stylu. Nemusíte ho mít rádi, ale Michael Krmenčík prostě ligu osvěží. Naopak zajídat už se kdekomu mohou řeči zasloužilých „rabiátů“, jak se sami nazývají. František Straka s Petrem Radou zase promlouvali po vzájemném střetu k národu a (zase) to byly povzdechy „starých“ mužů. Jejich výroky i dalšími záležitostmi se zabývá 19. díl rubriky Ligový FÍKend.
Ach, ty večerní tweety…
Agent Jiří Müller měl v sobotu neklidný večer. Asi byla trochu nuda, možná nějaké to občerstvení, a tak popadl telefon, otevřel sociální síť Twitter (název X jde fakt blbě z pusy i klávesnice) a pustil se do psaní.
A bylo to výživné.
„Emilio!!! Hráči tady budou brát 60-80 tisíc hrubého!!! Jinak jste všichni m***y. Takhle mluví s hráči „Emilio“. Nepotřebuje agenty, protože my jsme m***y, ale bohužel hráčům lže. Emilio potřebuje z ligy sestoupit,“ napsal.
Emilio jest Emil Kristek, šéf klubu z Českých Budějovic, který jde ke dnu ještě rychleji než za minulého majitele Vladimíra Koubka.
Dynamo je opravdu k smíchu, jeden z nevlivnějších lidí tuzemského fotbalu to popsal trefně. To je fakt. Na druhou stranu, výbušné tweety po desáté večer ještě nic nevyřešily, to ví třeba i druhý nejmocnější člověk ve Slavii, že.
Kdo volá po respektu?
Ne, nejsou nejstarší, Miroslav Koubek, plzeňský bard, vládne této statistice. Ale všimli jste si, že by si šéf Viktorky někdy stýskal, jak je k němu svět nespravedlivý, že mu nikdo nepřeje, hledal by soupeře, kde nejsou? A to třeba v době, kdy končil v Hradci, nebyl rozhodně jen hájen.
Jenže drží pozici, pevné postavení.
To Petr Rada s Františkem Strakou na to jdou jinak. „Je to takový rabiát jako já. Takové kluky tady potřebujeme. V mnoha případech dostáváme čočku od lidí, kteří si myslí, že nás mohou kritizovat na úkor něčeho, čeho sami nikdy nedosáhli,“ čílil se Straka po prohře na Dukle, kde vládne Rada.
Ten mu přizvukoval: „Chybí mi tu respekt.“ Ostatně tento obrat použil i Straka.
Aha, zkuste si však poslechnout Radu na střídačce, jaké vysílá signály k rozhodčím, zejména ke čtvrtému, jak sjede svého hráče, který není bleskově nachystaný na střídání.
U Straky jde o výsledky. Nemá to v Dynamu lehké, ale ve čtyřech zápasech neuhrál ani bod, dal jeden gól, inkasoval třináct. Ano, tým se u hroutí pod rukama, jenže on má přece pověst zachránce. Nemůže se divit, že se objevují pochyby.
Spíš by se to chtělo zamyslet (v obou případech) nad sebou.
To je chlap!
„V hlavě se těm pokřikům směju, tady na Spartě je to vždycky na kordy, v Plzni to bude možná ještě horší. Jsem na to připravený mentálně, takže to vypouštím. Lidi prostě mají rádi takové chlapy, jako jsem já,“ smál se po remíze na Letné Michael Krmenčík, protřelý borec toho času ve službách Slovácka.
To je celý on.
„Krmenčíku, ty jsi ho…,“ znělo stadionem. On byl v klidu, stejně jako býval David Limberský, parťák z Viktorie. Útočník odpověděl super gólem, slušným výkonem. Jako by se jím soupeřům vysmíval.
Takový je: provokatér, který nemyslí na příště. Většina z nás ho nemusí, rád spadne, přihraje faul, přitom má „tři“ metry a „150“ kilo. Rýpe do soupeřů, je jako nepříjemná veš v kožichu.
Jenže liga je s ním zajímavější, třaskavější. Takže, Krmelec, vítej zpátky!
Trenér jako hadr
Koučové v Česku si občas (někdy i právem) postěžují, že jsou v podřadné pozici oproti zahraničí. Další příklad je tu.
Vyhazov Davida Holoubka se udál ve stylu východní Evropy, nejhorších fotbalových zvyků. Že klub hledá cizince na exponované místo, se tušilo od léta. To je jasný bod nedůvěry, faktu, že s Holoubkem není přes postup do evropských pohárů spokojenost.
Na to má klub právo, bez debat. Ale proč, sakra, trenéra nevyměnil už v létě? Najednou je Holoubek zápas od základní skupiny Konferenční ligy a vlastně bez vysvětlení letí.
Takhle ne!
Hláška kola
Rubriku Ligový FÍKEND zkusíme maličko „vytunit“. Proto bude pátý bod hledat nejlepší výrok některého z aktérů víkendu.
První vítězem vyhlašujeme Jiřího Saňáka, trenéra Pardubic. Vítězství v derby nad Hradcem ho rozpálilo, mladíka Václava Jindru nazval drahokamem i mušketýrem, ale nejvíce zaválel tímto přirovnáním: „Souboje Zlatana s Petráškem mi trochu připomínaly, když na sebe kdysi naráželi Lukáš Hartig v Bohemce s Tomášem Řepkou za Spartu. Rozhodčí za námi byli o poločase v kabině, že je to mezi nimi hodně na hraně, ať to trochu zklidníme, ale nakonec se to vyřešilo samo tou červenou.“
Do Pardubic posíláme poděkování, jen houšť takových hlášek.
