Zkrácené finále je logický i varovný krok. Image basketbalu ale trpí
Jsou případy, kdy nelze říct, jestli dané rozhodnutí je víc dobré nebo špatné. Do této kategorie řadím i verdikt o zkrácení finále basketbalové Mattoni NBL (nejvyšší soutěž) mezi silným Nymburkem a vyždímaným Prostějovem ze čtyř na tři odehrané finálové zápasy.
Kdo má basketbal opravdu rád, možná lituje, že tohle finále vůbec začalo, případně že aspoň nebylo stáhnuto z televizních obrazovek. Škrtnutí posledního zápasu je samo o sobě logickým krokem, i lepším, než aby série skončila už v neděli v Nymburce za stavu 2:0 pro favorita.
Fanoušci v Prostějově si zaslouží vidět poslední utkání sezony, vidět na vlastní oči Nymburk, který se v létě pokusí vstoupit do Euroligy. Sice bude v jejich hale slavit titul soupeř, ale to se tak jako tak čekalo. Pokud nebudou chtít sledovat předávání poháru a pití šampaňského, mohou z hlediště odejít.
Přesto se nad zkrácením finále vznáší velký problém. A taky varování do budoucna. Protože nedohrát finále jakékoliv soutěže na hřišti jen proto, že jeden ze soupeřů už není schopen nastoupit, to je průšvih pro všechny.
Laikové si teď můžou na Mattoni NBL ukazovat. Co to je za komedii, zasmějí se, že finalista nemá hráče na střídání? Jak se takový tým do finále vůbec dostal? Co řekne sponzor na to, že místo zápasů, jaké si finále zasluhuje, vidí v televizi frašku? A jakou váhu může mít jubilejní 10. ligový titul pro Nymburk? Nic z toho není pozitivní.
Což o to, zlato pro Nymburk bylo jasné dopředu ve většině posledních sezon. Basketbal tuto situaci zná i z ženské ligy, kde svého času Žabovřesky rozdávaly ve finále výprasky jako 124:66, 102:38 nebo 105:42.
Bohužel pro basketbal, jeho finále nenabízí taková dramata jako to volejbalové nebo florbalové. Ani nemůže. Chce-li basketbal vyslat svůj tým, v tomto případě Nymburk, aby úspěšně bojoval v Evropě, musí přijmout i to, že doma nebude mít konkurenci. Jako svého času právě Žabovřesky. Vždyť z roku jejich kralování v Eurolize je tento finálový výsledek proti USK Praha: 84:38.
Přesto, aby sezona skončila předčasně, protože nemá smysl ji protahovat, to tady ještě nebylo. A je to ostuda.
Za sedm let krachlo pět oddílů
Berme jako fakt, že trapné situaci nešlo předejít. Prostějov sice měl během sezony existenční potíže, ale vyřešil je, klubu se ujalo nové vedení, hráči jsou placeni. Do finále se dostal sportovní cestou, nad tím ať se zamyslí v Levicích a v Ostravě, proč takto slátaný tým nedokázali v play off vyřadit. Prostějov si hrát finále plně zasloužil.
Taky si zaslouží pokutu za to, co se z finále jeho přičiněním stalo. A ligoví principálové by vážně měli uvažovat, co s nejvyšší soutěží dál, protože za posledních sedm let v ní krachlo pět oddílů a letos nebylo daleko k dalšímu. Prostějov se v létě hodně zapotí, pokud nechce nerozšířit seznam ligových mrtvol. Proto jsou potřeba rychlá opatření.
Začít lze od toho, že čtrnáctičlennou ligu označíme za příliš širokou na to, aby ji všichni její účastníci zvládli bez potíží. Dvanáct, možná i deset, to vidím jako optimální počet. V play off stačí odehrát všechny série na tři vítězství. Časem by stálo za to zpřísnit licenční řízení, ne sice na roveň fotbalu, protože s ním se basketbal v českých podmínkách rovnat nemůže, ale tak, aby se nebezpečí bankrotu během sezony eliminovalo na co nejmenší.
V současné podobě, kdy Mattoni NBL expanduje na Slovensko, hraje se i v hokejových arénách, které nelze naplnit, a účastní se jí doslova a do písmene každý, kdo na ni sežene dostatek kuráže a hráče, nejvyšší soutěž dlouho fungovat nemůže.
