Cyklistika má průšvih, na který se čekalo stejně jako u pacienta s podezřením na vážnou nemoc. Nalezení motorku v kole během mistrovství světa v cyklokrosu není překvapivé, o této metodě podvádění se spekulovalo už dlouho a činovníci po něm systematicky pátrali ve všech cyklistických odvětvích. Po neúspěších na silnici a na dráze se dočkali v terénu. Pokud vše dopadne, jak musí, stihne podvádějící Femke Van den Driesscheovou exemplární trest.
Minimálním distancem na půl roku a pokutou v rozmezí mezi 20 a 200 tisíci švýcarských franků pamatují od loňska cyklistické řády v případě odhalení mechanického „dopingu“ kol.
Trest za používání motorku je ale potřeba vyměřit daleko tvrdší hlavně v délce zákazu závodění. Třeba i výš než jsou obligátní dva roky, udělované za doping samotného závodníka.
Přidávání motorku do kola je stejně podlým proviněním jako prohánění steroidů krví, ne-li ještě podlejším. Je na cyklistice, aby ukázala, že to s potíráním podvádění myslí vážně, čemuž mohutná vlna kontrol kol nasvědčuje. V tomto případě by se navíc mělo jednat i o trestu pro týmového trenéra a šéfa, protože těžko věřit tomu, že by se mladá Belgičanka rozhodla jednat na vlastní pěst.
Do cyklistiky bohužel případ s motorkem v kole pasuje. Je to sport prošpikovaný podezřeními, že jde víc o soupeření laboratoří než jednotlivých závodníků. Naštěstí s vymýcením používání ilegálně vylepšených kol by neměl být takový problém jako s krevním dopingem, ať už by ho (to vymýcení) zajistilo používání termovizní během závodů, ukazujících větší zahřívání rámu kola (a indikující použití motorku) nebo důsledné kontroly v cíli.
Ukázaná platí, říká se. U motorku nelze spekulovat, jestli byl použit málo nebo hodně tak jako u kapek do nosu nebo přípravku na regeneraci. Buď v kole je, nebo není.
Že „tam je“ se tušilo, indicie byly. Pro cyklistiku je skoro až štěstí, že nález přišel v cyklokrosu a ne třeba na Tour de France, kde komisaři taky vloni usilovně pátrali. Ukončovat kariéru některé z hvězd silnice by pro ně bylo mnohem nepříjemnější. Že to mladá Belgičanka „odskáče“ taky za ostatní podezřelé je fakt, za který ale nemůže nikdo jiný než ona a lidé kolem ní.
Protože – a znovu si pomozme přirovnáním k lékařskému nálezu – s nemocí je lepší po včasné diagnóze bojovat za začátku, než lomit rukama nad pacientem na smrtelné posteli. Tam by se totiž cyklistika v případě zavírání očí nad podváděním mohla klidně dostat.
Související články
