Životní trefa rychlobruslařky Karolíny Erbanové, čerstvé mistryně Evropy ve sprintu, krásně zapadla do velkolepého víkendu českých slečen a paní různě po světě. Karolína Plíšková, Kateřina Siniaková, Martina Sáblíková, Gabriela Koukalová nebo Eva Puskarčíková živily euforii fanoušků, bavily národ. Každá jinak, po svém. Tak i Erbanová, jejíž cesta na evropský vrchol je završením krkolomné cesty a zúročením značného risku, za nímž se před dvěma a půl lety z životní křižovatky vydala se zarputilostí sobě vlastní.
Nechoďme kolem horké kaše, nedělní zlatá medaile Karolíny Erbanové je pro většinové české fanoušky značným překvapením. Příjemným, samozřejmě. Vlastně medaile z rychlobruslení kohokoliv, kdo se v Česku nejmenuje Martina Sáblíková , je v tuzemsku překvapením.
Rychlobruslení v Česku ztělesňují Sáblíková se svým trenérem Petrem Novákem téměř zcela. Sáblíkové se tleská, když vítězí, s ní se lituje, že dosud na Vysočině nestojí speciální dráha. Se Sáblíkovou se dýchá během olympiád. S neodmyslitelným Novákovým doprovodem.
Dřív k nim patřila i Erbanová. Společně se vraceli z velkých závodů, společně rozdávali úsměvy před třemi lety po návratu z olympijského Soči. Sáblíková tam byla zlatá, Erbanová nejvýš desátá.
Ještě to léto přišel zlom a rozchod, velmi bolestivý, díky kterému je nyní Erbanová evropskou šampionkou. Aby to mohla dokázat, musela se rozhodnout vzdát se hřejivé kariéry po boku slavné kamarádky a jít vlastní cestou.
Ne všichni to chápali. Novákovu skupinu odchod zasáhl, brala ho jako zradu. Některá srdce dodnes nepřebolel.
Potřebovala se odlišit od Sáblíkové
Erbanová zrazovat nechtěla. Potřebovala se jen od svého vzoru sportovně odlišit. Vůle dokázat to později stála za jejím saháním po velkých medailích. Loňskými bronzy z MS a současným zlatem. Dřívější šestinásobná juniorská mistryně světa by je pravděpodobně nesbírala, kdyby zůstala v domácím systému, který v případě Sáblíkové šlape jako hodinky, ale pro ni nebyl.
Nyní čtyřiadvacetiletá závodnice z Vrchlabí si v určitém konkrétním bodě své kariéry dobře zanalyzovala, že na dlouhých tratích, jimž se v českých podmínkách daří nejvíc a díky nimž je Sáblíková olympijskou vítězkou, nebude její výkonnost nikdy na světové úrovni. Že pokud se chce zlepšit ve sprintu, jinde než za hranicemi toho nedocílí. Vnitřní boj v ní kulminoval právě po Soči, kdy vyústil v její odchod do Nizozemí.
Odchod ze zaběhnutého režimu do neznáma s sebou tehdy nesl pro Erbanovou mnohá rizika. Lidská, protože rodačka z Vrchlabí musela zpřetrhat své vazby, které se v některých případech už nepodařilo obnovit.
Finanční, jelikož si angažmá v Nizozemí dotovala. A v neposlední řadě i sportovní. Kde měla záruku, že ji tvrdé konkurenční prostředí v nejsilnější rychlobruslařské zemi nesemele?
Nestalo se, což je velkým vítězstvím tvrdohlavé sprinterky. Do Česka se čas od času vrací, ale doma už je spíš na holandské adrese. O hodně přišla, ještě víc získala. Vyplatilo se jí to.
