Jiří Vítek
11. prosince 2017 • 20:25

Třicet klubů a Coyotes bez lídrů. To je cesta, která vede do Seattlu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Mizerné výsledky? Stane se. Nechodí diváci? Stane se. Málo peněz? Stane se. Jenže pak sjedete prstem na mapě do Arizony a zjistíte, že tady se děje všechno najednou. Jasně, málokterý klub padne na dno a okamžitě se odrazí zpátky nahoru. Ale když se podíváte na soupisku Coyotes, něco vám tam zoufale chybí. Lídr. Učitel, s nímž by talentované hvězdičky prošly hokejovou maturitou.



Když se začtete do rozhovoru s brankářem Markem Langhamerem a dojdete k pasáži, v níž popisuje svůj konec v Arizoně, asi se jen ušklíbnete a řeknete si: Já chytal dobře, ale oni mě potopili. Jasně, takových už tady bylo… Jenže pak si večer pustíte v televizi zápas Coyotes, ráno zapnete internet a něco vám tam začne haprovat.

Coyotes se pustili do přestavby, která je u týmů na dně tabulky pochopitelná. Nadbytečné matadory vyměnit za pár výběrů v draftu, případně za nějakého nadějného juniora. Budoucnost především. Jenže místo toho, aby generální manažer John Chayka vyměnil okna, opravil střechu a napřesrok nahodil novou fasádu, rozhodl se 28letý zelenáč mezi zkušenými bafuňáři k (ne)řízené demolici.

V únoru poslal do Minnesoty Martina Hanzala , v létě zamával na rozloučenou Radimu Vrbatovi a do Calgary poslal brankáře Mikea Smithe, z něhož jste dostali strach už na parkovišti před halou. Zkrátka moje země, moje pravidla. Ale když klub opustil i Shane Doan, který v klubu sbíral puky už od jeho přesunu z Winnipegu do Arizony, zůstala v kabině trojice třicátníků.

Na jednu stranu je hezké mít v klubu talenty jako jsou Chychrun, Keller, Perlini či Strome. K mladým hráčům bývají fanoušci celkem shovívaví, vždyť oni se teprve učí. Jenže v Arizoně jaksi nemají od koho. Oliver Ekman-Larsson sám přiznal, že v minulé sezoně z rodinných důvodů odstavil hokej na druhou kolej, Niklas Hjalmarsson se po příchodu z vítězného Chicaga teprve rozkoukává a od Dereka Stepana, který přišel v létě na pozici prvního centra, nikdo nemůže chtít zázraky lusknutím prstu.

Totéž nelze chtít ani po Chaykovi. Finanční problémy klubu zmiňuje i sám Langhamer, Zbyněk Michálek pro změnu hájil v létě svůj bývalý klub tím, že se neustále mění vlastníci a řeší problémy s arénou. 28letý manažer se zálibou v moderních statistikách musí šlapat po hrbolaté pouštní cestě s množstvím výmolů a kaktusů uprostřed cesty, poněkud nepochopitelně však míjí některé odbočky.

Vraťme se ještě jednou k Doanovi. NHL je byznys, byznys jsou peníze a peněz není nikdy dost, v Arizoně dvojnásob. Avšak pokud klub, který pravidelně okupuje platovou podlahu a nedokáže najít v kapsách akcionářů dva miliony dolarů pro takovou osobnost, aniž by ji dokázal adekvátně nahradit, může se těšit tak akorát na dubnovou loterii před draftem.

Edmonton může stavět tým okolo McDavida s Draisaitlem a brankáře Talbota. V Carolině, která svoji domácí halu nezaplní ani ze dvou třetin, buduje manažer Ron Francis tým budoucnosti, který už teď nemá v našlapané Metropolitní divizi daleko k příčkám zaručujícím play off. Detroit se zase nebojí zaplnit platový strop až po okraj.

Jen v Arizoně těžko hledat pozitivum. Snad jediné, a tím je množství mladých hráčů a výběrů v draftu. Jenže zbavovat se ostřílených mazáků výměnou za hromádku stíracích losů, z nichž můžete trefit jackpot stejně jako nulu, zkrátka nejde donekonečna.

Nikdo nečeká, že Coyotes na dně Západní konference rázem zažehnou rakety a za týden zaklepou na rameno Nashvillu. Ale cesta, kterou se vydali, směřuje čím dál víc do Seattlu. Tedy města, které by v nejbližších letech rádo nakouklo do světa velkého hokeje.

Pěkný pohlavek schytal od obránce Alexe Goligoskiho z Arizony útočník Brad Marchand
Pěkný pohlavek schytal od obránce Alexe Goligoskiho z Arizony útočník Brad Marchand

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud