(Ne)snesitelná lehkost dluhů. Na hřišti Slavia bojuje
JONÁŠ BARTOŠ - Prázdná kasa, sekery ve výplatách. Hrozba úplného konce, zániku, fotbalové apokalypsy. Slávistická duše i přes všechny zmíněné trable žije dál. Minimálně na trávníku a na tribunách v Edenu. Hráči proti Slovácku dokázali, že nehledě na obrovské dluhy za klub dýchají. Slavia do ligy prostě patří. A snad si to uvědomí i majitelé, ať už je to Sisák, Franc, Kellner nebo kdokoliv jiný.
Scénka, kdy se o přestávce před domácím kotlem chytli kolem ramen všichni hráči v červenobílém, vyslala jasný signál. Ne, my slávisté se nedáme. Nás nepoložíte, ač s námi budete zametat jakkoliv.
Proti Slovácku sešívaní bojovali, dřeli, makali. Problémy posledních měsíců a týdnů nechali za dveřmi kabiny, na hřišti dominovali.
Dokázali, že se odmítají topit v sestupových bažinách. I přes to, že už víc jak tři měsíce neviděli výplaty. A za to jim patří obrovský respekt.
Ne, současná Slavia na hřišti problémy nemá. To už předvedla v derby se Spartou a víceméně ve všech jarních zápasech. Trable jsou bohužel někde jinde.
Hráči ani fanoušci víc, než co dokázali proti Slovácku, udělat nemohou. Mužstvo uhrálo tři body, fanoušci celý zápas poctivě povzbuzovali. Na řadě jsou teď pánové v kravatách, kteří MUSÍ začít jednat. Jinak bude zle.
Pokud tajemný vlastník zápas viděl (málokdo věří, že tím skutečným je Antonín Franc), musel si z Edenu odnést jasný závěr. Nechat padnout takový klub by byla obrovská škoda.
Fanoušci, zázemí, pořád ještě solidní hráčská kvalita, chuť bít se za Slavii. To všechno v klubu je. A i přes hrůznou finanční situaci jde pořád ještě o solidní kapitál, na kterém se dá stavět.
V zájmu celého českého fotbalu je, aby se našel dobrodruh nebo skupina dobrodruhů, kteří Slavii koupí a zachrání. Protože klub pořád má co nabídnout. To dokázal v pondělí večer.
