Straka je sparťan, nebo slávista? V tom se ani Baníkovec nevyzná
BLOG - Byl jsem slávista. Rok 1979 ale všechno změnil. Od té doby jsem sparťan a sparťanem zůstanu. Ale to neznamená, že teď nemůžu trénovat Slavii. Už jste se v tom ztratili? Asi nejste sami. Podle mě už ani František Straka, z jehož úst tahle slova pochází, netuší, jak to s tím klubismem vlastně má.
Počítal, že sparťanská minulost bude na fanoušky působit jako rudý hadr na býka. Přesto do toho šel. Teď se František Straka nestačí divit, jaký povyk se kolem jeho osoby strhl.
"Táhni na Spartu," vzkazuje mu nekompromisně kotel na Edenu. "Zradil jsi nás," dávají mu "sežrat" jeho odchod skalní fans na Letné.
Motivátor Franz, evidentně zaskočený, si to snaží na obou stranách vyžehlit. Jenže nedělá to zrovna vhodným způsobem.
"Odmala jsem býval slávista," vysvětloval Straka šéfovi klubu Miroslavu Platilovi, proč se novému angažmá nebrání. "Ale vlastně pořád jsem sparťan a sparťanem zůstanu," dodá o chvíli později v rozhovoru pro deník Sport.
Po takových větách by ze židle spadl leckdo, nejen generální ředitel Slavie. Jak to vlastně tenhle enegický kouč myslí?
Asi podobně jako když chcete dámu v baru pozvat na drink. Objednáte, zaplatíte, usmějete se, navážete konverzaci. Pak ale sklenici nešťastně rozlejete přímo na její bílou halenku a s dobře načatým večerem je konec.
Straka to určitě myslel dobře. Snažil se vysvětlit, proč změnil klubové barvy. Prostě je to profesionál a jde tam, kde mu práci nabídnou. A dělá to čistě z profesního zájmu, jeho srdce je přeci pořád rudé...
"To, že jsem sparťan, neznamená, že bych nemohl trénovat jiný klub nebo jít do Slavie. Rivalitu beru, ale všichni musí chápat, že tohle je moje práce," snaží se Straka vysvětlit, proč u "sešívaných" podepsal smlouvu. Jenže pochopí tohle zarytí fanoušci, pro něž klubová oddanost znamená víc než celé jmění Billa Gatese?
Na Letné brali Straku právě jako symbol klubismu, srdcařství. Víc už pro sparťanský kotel znamenal snad jen Tomáš Řepka, tak "svého" Franze milovali.
S tím je ale teď konec. Kvůli dezertujícímu kouči dokonce chtějí sparťané rušit fanouškovská fóra, cítí se podvedeni, zrazeni.
V Edenu zase někoho, kdo má sportovní minulost rudější než bývaly proslulé stranické legitimace KSČ, odmítají přijmout. A dávají to najevo od chvíle, kdy trenér překročil práh hlavního vchodu do Edenu.
Zrada je hodně silné slovo, v tom se Strakou souhlasím. Vždyť jde pořád "jen" o fotbal, nikoliv o rozpoutání třetí světové války. Ale že ranil pýchu všech, kteří si váží klubové věrnosti a čestnosti, je naprosto evidentní.
