Leo, stejně jsi nejlepší. Bez Messiho Barcelona hrát neumí
Týden, který pro fotbalové Katalánsko znamená plačtivý šok. Týden, v němž se rozplynuly veškeré naděje na úspěšnou sezonu Barcelony. Nejlepší klub světa prožívá po vyřazení z Ligy mistrů a ztráty mistrovských nadějí těžké dny. Přišel čas se zamyslet nad tím, zda lze donekonečna vyhrávat se stejnou taktikou. A příliš se upínat na jednoho Messiho, byť jde o nejlepšího fotbalistu planety.
Prakticky čtyři sezony dominují, určují herní trendy, poslouchají chvalozpěvy. "Chceme dělat fotbal jako Barca," zní přání většiny klubů. Jenže stačí tři zápasy a mýtus neporazitelného šampiona mizí jako zrnko písku v poušti.
Z nepolapitelného Messiho je vyhaslý stín nejlepšího plejera planety, z vzývaného rytmu tiki-taka jsou pomalé, neefektivní přihrávky před vápnem. Proč? ptají se nyní v Barceloně, jak mohlo k nečekanému zklamání dojít.
Na Nou Campu odmítají opustit svůj herní styl, na němž si zakládají. Nejde jen o taktiku, ale veškerou filozofii, kterou se klub ubírá. Jistě, stát si za svým projektem má cenu. Ale tým by měl mít v záloze i plán B, pokud jeho taktika nefunguje.
Donekonečna stejným stylem totiž hrát nejde. Chelsea s Realem objevily plán, jak zabijácký rytmus krátkých přihrávek a drtivé převahy v držení míče eliminovat.
Oba týmy pevnou defenzivní hradbou v těsném, nahuštěném prostoru dvou liníí rozbíjely útočné manévry Barcelony. A fakticky vymazaly Messiho, který ve třech zápasech nevstřelil jediný gól.
Právě v Messim, i když to zní sebevíc zvláštně, tkví další problém katalánského obra. Na schopnosti nejlepšího hráče planety Barcelona až moc spoléhá. A pokud se mu náhodou nedaří, hra se Guardiolovi hroutí jako domeček z karet.
Barcelona v semifinálové odvetě přišpendlila oslabenou Chelsea k vápnu, jenže převaha byla k ničemu. Krátké přihrávky do stran proti urputně bránícímu nefungovaly. Španělský celek potřeboval změnit taktiku, soupeře přelstít jiným receptem. A to Guardiolovi svěřenci neumí.
Když hraje Messi v obvyklé formě, není problém přelstít ani deset bránících mužů. Argentinský kouzelník projde běžně přes tři borce soupeře, pak buď zakončí sám, nebo předloží ideální pas někomu ze spoluhráčů.
Jenže trojnásobný držitel Zlatého míče tentokrát nebyl v pohodě. Množí se řeči o jeho psychickém a fyzickém opotřebování, čemuž by se na konci náročné sezony nemohl nikdo divit. Málokdo toho odběhal tolik, co vzývaný fotbalový fenomén.
Stačí se podívat na čísla. Messi v letošní sezoně odehrál 55 zápasů. V Lize mistrů všech 11 utkání bez střídání, v La lize ze 33 duelů chyběl pouhých 62 minut v září proti Socieadu. Od té doby hrál úplně všechno, bez přestávky. Celkem na hřišti strávil v této sezoně téměř pět tisíc minut, a to ještě nepočítáme zápasy za reprezentaci.
Na místě je otázka, zda Messiho v Barceloně nepřetěžují až příliš. Zda je nutné ho na trávníku držet i v zápasech za rozhodnutého stavu. Protože v klíčových bitvách bylo znát, že fotbalová modla není v pohodě.
A bez Messiho nebyla - a není - v pohodě ani celá Barcelona. Bez něj totiž celý její systém selhává.
