Bílkovo bezradné, monotónní blues. Místo zábavy přišla ostuda
Čtyři zápasy, celkem 378 minut bez gólu. Z chváleného souboru se po mistrovství Evropy stává zoufalý, dopředu prakticky bezzubý mančaft. Čeští fotbalisté nedokázali přehrát ani průměrné Finsko, 96. tým žebříčku FIFA. Úporný nápor v závěrečných minutách přišel pozdě, hráči odcházeli z trávníku s ostudou a pískajícím publikem v zádech. Ne, prohrou s outsidery si Bílkův soubor fanoušky rozhodně nezíská…
První poločas? Naprosto tristní pohled. Diváky na stadionu i u televizí musely bolet oči, na hru národního týmu se nedalo koukat. Pomalý, upachtěný přechod do útoku, takřka nulový presink, nepřesné přihrávky. Tomáš Pekhart těžko mohl protrhnout střelecký půst, když se s míčem dostal jen dvakrát do vápna…
Trest za úvodní pětačtyřicetiminutovku přišel v podobě inkasovaného gólu do šatny, kdy česká obrana v čele se Sivokem naprosto vyhořela.
„Dobré to není, jsem zklamaný já i diváci. Hráči si utkání nejdou užít. Chybí mi nasazení, chuť vyhrát,“ hodnotil ve studiu ČT marné počínání Bílkovy družiny v poločasové pauze trenér reprezentační mládeže Josef Csaplár.
Měl naprostou pravdu, což si v šatně evidentně vyříkali i hráči mezi sebou. Po přestávce (se třemi změnami v sestavě) si uvědomili hrozící fiasko, zpřesnili hru, začali napadat a soupeře dostali pod tlak.
Naštvaní a skoro uspaní diváci se probrali, hnali tým alespoň za vyrovnáním. PROČ TO TAKHLE NEŠLO OD ZAČÁTKU? Napadlo každého, když na trávníku viděl obrozený tým.
Zlepšení chyběl gól
Trojnásobné střídání se Bílkovi povedlo, zejména rychlonohý Petržela hru na pravé straně oživil. Překvapil zařazením Hubníka na levého beka a „uklizením“ Daridy na stejnou lajnu, ale budiž. Tým konečně začal hrát a dokazoval, že kopat do balonu umí.
Tlak byl sice pěkný, ale… Nevyústil v to nejdůležitější, góly. Uběhla padesátá minuta, 60., 70., 80., … a pořád nic. Vyjma tyčky Sivoka a náznaků šancí se finský gólman příliš nezpotil. Hosté čisté konto nakonec udrželi a slaví nečekaný úspěch.
Čeští fotbalisté odcházeli ze hřiště zklamaní, naštvaní, vyprovázení pískotem publika. Fanoušci se měli na tribunách bavit, tým chtěl ukončit střeleckou mizérii. Místo toho Bílkův soubor nabídl další ze svých rozpačitých vystoupení poslední doby.
Čtvrtý zápas bez gólu a druhá prohra ze čtyř posledních duelů představuje zdvižený prst. Zdvižený prst směrem k říjnovému pokračování kvalifikace o šampionát v Brazílii. Protože pokud národní tým nezačne střílet góly proti Maltě, zadělá si na pořádný problém…
