Vynucené rozhodnutí členů skotského golfového klubu otevřít členství také ženám je bezprecedentním zásahem byrokratismu do soukromého podnikání a v důsledku škodí mužům i ženám. Pokusím se vysvětlit proč.
Golfové hřiště je pro všechny stejné. Pardon, pro některé je stejnější. Kdo by to snad nevěděl, každá jamka má zpravidla tři různá odpaliště (může jich být víc). Hráči podle kategorií uvádějí míč do hry v různých vzdálenostech od praporku na greenu. Pro ty s lepší výkonností je tato vzdálenost větší, a nejde jen o metry - také nástrahy v podobě vodních a pískových překážek mohou golfistům ze zadních odpališť hru dostatečně ztížit. Jedny z těch odpališť jsou určeny ženám. Aby bylo úplně jasno, ženy (s výjimkou profesionálek) mají hřiště kratší než všichni muži. Je to donebevolající genderová nerovnost a zásah do práv mužů!
Že je takové zvolání přitažené za vlasy? Jistě, je to pustá autorská provokace. Ve skutečnosti je rozdíl v umístění dámských a pánských odpališť přirozeným uznáním rozdílnosti obou pohlaví, většinou patrných pouhým okem. Je zároveň přirozené, že ženy a muži se sdružují jak ve smíšených komunitách (od rodin po politické strany), tak v "jednopohlavních" uskupeních. Ve sportu jsou typickým příkladem týmy v kolektivních hrách, ale může jít i o hůře postřehnutelné jevy - namátkou saunové dny vyhrazené ženám nebo večírky ženicha a jeho přátel, tzv. loučení se svobodou.
Avšak žijeme v době, kdy instituce začínají lézt do soukromí lidí víc, než jak si samo lidstvo jejich pravomoc nastavilo. Přirozenost sdružování, smíšeného či monogenderového, je potlačována. Nic jiného než svévolný zásah do privátních záležitostí je rozhodnutí střešní organizace R&A odebrat golfovému klubu v Muirfieldu právo pořádat jeden z největších turnajů světa British Open, dokud nezačne přijímat ženské členky. A členové klubu nátlaku podlehli - počtem 80,2 procenta hlasů rozhodli zrušit omezení na výhradně mužský spolek.
V prostředí ctícím zásady demokracie je skvělé, že každý může svobodně a veřejně vyjádřit názor. Proto ať feministky nebo stoupenci totální genderové rovnosti takto vystupují a projevují se. Ať běží diskuse, třebas i bouřlivá, i na oficiálních platformách. Kdo je ve svých postojích pevný, může toho druhého přesvědčit. Ovšem přesvědčit neznamená šikanovat, vydírat, nebo dokonce ostrakizovat, tak jak se to stalo v případě Muirfieldu.
Slovutný skotský klub uspořádal British Open šestnáctkrát, poprvé v roce 1892 a naposledy před čtyřmi lety. V systému nepravidelné rotace se na něj mělo dostat v roce 2022 nebo o něco málo později. Hostitelská hřiště jsou zatím určena do roku 2020 a pomalu se přibližuje doba, kdy se bude rozhodovat o dalších ročnících. I proto se hlasovalo pod tlakem a výsledek je diametrálně odlišný od loňského prvního plebiscitu o ženách, kdy však ještě žádná sankce ve vzduchu nevisela.
O tom, zda by ženy měly být členkami kteréhokoli sportovního klubu, či nikoli, si v celé názorové škále můžeme myslet cokoli. Je však naprosto nepřípustné, aby se postoje vymáhaly z pozice síly. Tady nezvítězily argumenty, nýbrž svévole s nezanedbatelným hospodářským podtextem. Klatba vržená na Muirfield je antidemokratická, nepřípustná z hlediska svobodného podnikání a otevírá cestu novým a novým byrokratickým požadavkům typu povinných kvót, a podobně. V důsledku škodí jak mužům, tak ženám, protože příští nátlakové opatření se mohou dotknout jejich soukromí tam, kde by to nečekali.
Komu to není dostatečně jasné, ať si například představí, že by v hrách Járy Cimrmana vystupovaly ženy. Jistě, proč ne? Ale představte si, že by ministerstvo kultury nařídilo divadlu povinně nějaké herečky přijmout.
