KOMENTÁŘ JOSEFA KÁNINSKÉHO | Když tržní hodnota fotbalisty klesne na úroveň jeho ročního platu, klubovému vedení je jasné, že na něm začne tratit. Musí zvážit všechny okolnosti pro rozhodnutí, zda si takového muže ponechat. V Realu Madrid usoudili, v souladu s politikou u hráčů nad třicet let, že Sergio Ramos už za to nestojí. Klubový prezident Florentino Pérez ošemetnou situaci zvládl. Svému bývalému protežé řekl: „Real bude vždycky tvým domovem.“ Byl to on, kdo ve svém prvním funkčním období slibného mladíka ze Sevilly v roce 2005 přivedl.
Kariéra pětatřicetiletého obránce s největší pravděpodobností nekončí. Jen se sám musí rozhodnout, jestli půjde do velkoklubu a nebude v něm mít tak výsostné postavení, nebo si ho bude chtít udržet, a zvolí nižší patro světové klubové hierarchie. Rozluka s Realem je i tak dalším znakem toho, co ve fotbalu nyní prožíváme – odcházení legend začátku třetího milénia.
Je to období, kdy se v širší veřejnosti rozšířila představa o fotbalistech jako bolestínech, kteří se při sebemenším kontaktu se soupeřem válejí po trávníku a simulují faul. Je to předsudek, nebo má nějaký reálný podklad? A pokud ano, jak významný prvek moderního fotbalu to je? Na osobnosti Sergia Ramose se to dá změřit.
Bylo to v roce 2017 ve finále Ligy mistrů s Juventusem. Pět minut před koncem normální hrací doby
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
