Zpráva o tom, že Milan Baroš nedokončil úterní trénink a jeho start proti Rusku je ohrožený, potěšila řadu fanoušků – soudě podle ohlasů na sociálních sítích. Omlouvám se těm, kterých se to týká, ale jsem přesvědčený, že by případná absence útočníka Galatasaraye týmu ublížila.
Jestli je v tomto případě důvod k nějakým emocím, tak spíš k obavám. Ten, kdo volá po jeho nahrazení, by měl říct jméno útočníka, který by odváděl na hrotu útoku lepší práci, a zároveň to podložit i argumenty.
Jinými než jen hláškou „kdokoliv je lepší než Baroš“.
Tomáš Pekhart je talentovaný útočník, v baráži s Černou Horou se bil na hrotu útoku. Přispěl k postupu, ovšem nijak zásadně. Pro připomenutí, góly dávali Pilař, Sivok a Jiráček. Jeho čas v budoucnu přijde, momentálně však nevypadá zcela připravený.
To samé, ještě ve větším, platí o Tomáši Necidovi. Rozený střelec. Ovšem po návratu z dlouhodobého zranění se teprve hledá. Trápí se, což ukázal i proti Izraeli.
David Lafata působí na trénincích nejlepším dojmem. Prosadil se v přípravných duelech i na trénincích mu to střílí. Na mezinárodní úrovni je ale neprověřený.
Netvrdím, že se ani jeden ze zmíněných útočníků nedokáže prosadit, ale shrňme si to: Milan Baroš už není tak rychlý, jak býval. Není tak nebezpečný jako dřív a nestřílí tolik gólů. To je fakt.
Ale pořád je z českých forvardů nejrychlejší, stále je nejnebezpečnější a dává nejvíc gólů (letos v Irsku, s Izraelem a zařídil penaltu s Maďarskem). To je taky fakt.
Až český fotbal nabídne opravdu lepšího útočníka, Michal Bílek po něm rád sáhne. Ale zatím, při vší úctě ke zbývající trojce, tady navzdory hloupým pádům a zbytečným gestům není lepší volba než Milan Baroš. Sorry.