Dře to, ale jde to. Vrbův tým znovu potvrdil silný charakter
Dramatických devadesát minut v plzeňské Doosan Areně vlastně neukázalo nic, co bychom v průběhu této kvalifikace o tomto mužstvu nevěděli nebo ještě nezažili.
Znovu se potvrdilo to, co se ukazovalo i v průběhu úspěšného loňského podzimu. Že tento tým ještě zdaleka není hotovým produktem, že nebude přehrávat své soupeře elegantním fotbalem. A taky že obrana si stále vybírá slabší chvilky, i proto ještě ani jednou neudržel tým čisté konto v éře pod trenérem Pavlem Vrbou.
Zároveň ale opět demonstroval svou vnitřní sílu a charakter. Nenajdete v historii samostatné české republiky tým, který by v kvalifikačním cyklu vydoloval tolik bodů ze zápasů, v nichž prohrával 0:1. Včera to bylo počtvrté ze sedmi odehraných utkání a vytěžil z nich deset bodů.
Stejně jako v listopadu proti Islandu, ukázalo mužstvo dostatečnou trpělivost. Ve druhé půli bušilo do soupeře, ale nezmatkovalo, což má cenu i proto, že v něm chyběli nejzkušenější hráči. Navíc dokázalo zareagovat na nepovedený první poločas a zlepšit hru.
Dalším plusem je, jak důležitý vliv mají i (skoro)nováčci. Milan Škoda připomněl kousek, který přesně před devíti lety předvedl David Lafata. Ten taky dvěma trefami coby střídající otočil duel, tehdy proti Walesu. Plusové body si připsal i Josef Šural.
To podstatné je, že navzdory rezervám, se reprezentace – a pochopitelně i díky ztrátám největších favoritů – dostala tři kola před koncem do až neuvěřitelné zajímavé pozice. Ani zbytek kvalifikace asi nebude žádná velká jízda, ale do Francie se tento pracovitý tým dostane.
