Romantici všech zemí, spojme se! A přejme titul Leicesteru
Anglická Premier League zažila jeden z nejbláznivějších večerů v historii. Ale už ne tak překvapivý, protože jen symbolicky zapadl do probíhajícího ročníku.
Před úterní půlnocí to vypadalo, že Leicester City po remíze s West Bromwichem (2:2) ztratil body v boji o titul. Teď už všichni víme, že po středě jeden získali. Není to moc, ale počítá se. Jak Tottenham, tak Arsenal a Manchester City, jejich nejbližší pronásledovatelé, totiž prohrály.
Do konce soutěže zbývá ještě deset kol a „Lišky“ vedou o tři, respektive šest před londýnským duem a o deset před „Citizens“, kteří mají zápas k dobru. To je ještě pořád málo na to, aby se mohlo psát, že outsider má titul na dosah.
Středa měla ovšem jiný význam. Znovu se navýšil počet těch, kteří si přejí, aby titul získal právě Leicester. Mimo jiné i na truc nejbohatším klubům utrácejícím, mnohdy rozmařile, extrémní peníze.
Fotbalu by příběh se šťastným koncem pro tým, jenž se před rokem krčil na posledním místě, prospěl. V posledních letech se vzdálil svým kořenům i normálním lidem, díky nimž se stal nejpopulárnější hrou na světě.
Teď je z něj především byznys. Na prvním místě je zisk, na druhém pokud možno ještě větší. Propast mezi úzkou, nejbohatší elitou a zbytkem se prohlubuje. A její nenasytnost nekončí. Získají gigantické příjmy za televizní práva, přesto jdou vstupenky nahoru (byť někde ceny dočasně zmrazili) a v hledištích tak stále víc narůstá poměr diváků-turistů nad klasickými fanoušky. Podle toho vypadá i atmosféra.
Když Arsenal hostil Leicester v polovině února, většinu první půle panovalo spíš ticho. Až výroky sudího dostaly část z domácích do varu. A samozřejmě, po obratu a rozhodující brance v nastaveném čase se ochozy Emirates Stadium nesla nakažlivá euforie. Jenže v minulosti to bylo mnohem hlučnější.
Fotbal ztrácí svou duši
Do toho se objevil Leicester. Dostal se do role, kterou zažíval v polovině 90. let Newcastle Pavla Srníčka. Stal se tzv. druhým nejoblíbenějším klubem. Jinak řečeno, fanoušci sice přáli svým týmům, ovšem poté „Strakám“, protože předváděly atraktivní a ofenzivní styl. Když už jejich tým nemohl v boji o titul uspět, fandili United.
A současný lídr Premier League je na tom podobně. „Správnou věcí pro fotbal by bylo, kdyby Leicester získal titul,“ napsal Tim Payton, šéf Arsenal Supporters´ Trust, na Twitteru. Částečně z frustrace z porážky se Swansea. Jenže s ním souhlasí tisíce dalších.
Trenér West Bromwiche Tony Pulis po úterní remíze na King Power Stadium veřejně prohlásil, že pro zbytek sezony se z něj stává fanoušek „Foxes“.
Sympatická parta pod usměvavým Claudiem Ranierim, z nějž měl José Mourinho roky srandu, s rošťákem Jamiem Vardym, úžasným Riyadem Mahrezem či neúnavným N´golo Kantém, by si to zasloužila. Minimálně za to, jak vrací fotbalu kouzlo nevypočitatelnosti. Nebo za inspirací dalším hráčům, trenérům i ostatním, že nikdy není pozdě. A že k úspěchu nevede jen jedna cesta.
Tahle šance už se nebude opakovat. V příští sezoně mohou čelit svým obvyklým problémům, všechno pro ně bude jiné. Ale teď mají jedinečnou možnost.
Stále je nepravděpodobné, že to dotáhnou do konce. Ovšem ti, kterým se nezamlouvá směr, jímž se fotbal ubírá, by měli do konce sezony volat spolu s Garym Linekerem, slavným odchovancem klubu: ,Come on, Leicester!“
