Probuzení střelci Wágner a Chramosta. Paráda, ale jeden hattrick nestačí
A spali a spali a spali… Co má úryvek z Karafiátových Broučků společného s ligovými útočníky. V případě Tomáše Wágnera a Jana Chramosty se takto dají charakterizovat jejich poslední ročník(y).
Ty dva spojuje víc, než jen parádní střelecký vstup do nové sezony nejvyšší soutěže, v němž si oba připsali hattricky. Oba patřili po svém vstupu na ligovou scénu k velkým příslibům. Oba následně udělali v kariéře krok vzhůru, když se dostali do kádru Viktorie Plzeň. Ani jeden se tam však neprosadil natolik, aby se udržel v mužstvu čtyřnásobného mistra dlouhodoběji.
Postupně začali zůstávat za očekáváním, před jejich jmény začalo mizet označení „nadějný talent“. A v minulém ročníku jen paběrkovali. Chramosta nastoupil v základu jen dvanáctkrát, čtrnáctkrát jako střídající. A prosadil se pouze pětkrát. V domácím poháru sice skóroval sedmkrát, ale liga je to, co se opravdu počítá.
Wágner na tom byl ještě hůř, v Jablonci nastoupil na jaře v základu všehovšudy čtyřikrát. Proti Baníku jej trenér Frťala vyhnal z trávníku po čtyřiatřiceti minutách. A za celou sezonu si připsal jen kvarteto gólů.
Jejich střelecké připomenutí (probuzení je po prvním kole ještě příliš silné) bylo na čase. Teď musí pokračovat i pravidelnějšími zásahy, v případě Chramosty i na evropské scéně. Jinak se před jejich jmény stále častěji objeví jiný přívlastek: „nevyužitý a zapadlý talent.“
