Takhle má vypadat šlágr. V Liverpoolu neprohrál Guardiola, ale Mourinho
Ne zřídka se stává, že očekávaný souboj předních týmů (nejen v anglické Premier League) se promění v taktickou, tím pádem i nudnou bitvu. V neděli to na Anfield Road neplatilo a zrodilo se vítězství domácího Liverpoolu nad Manchesterem City 4:3. Vzhledem k tomu, jaké celky se utkaly, to nebyl žádný šok. Oba vyznávají ofenzivní fotbal. Nejen že v sezoně nastřílely nejvíc gólů (nyní 54, respektive 67), ale dominují i statistikám v počtu střel na branku i v dalších ofenzivních ukazatelích.
Existují dvě cesty, jak se pokusit o úspěch proti bez debaty nejlepšímu klubu současné Premier League. Týmy, které nemají takovou kvalitu, se většinou snaží zalézt hluboko, ucpat co nejvíc děr. A spoléhat na nasazení, obětavost, kliku a špatný den hvězd „Citizens“. Problém této varianty je, že Pep Guardiola má tak skvělý kádr, že si cestu skrz stejně najde. A když to někomu nejde, z lavičky tam trenér pošle stejně kvalitní náhradu.
Druhá cesta je mnohem odvážnější, zároveň riskantnější. Vyrukovat se strategií, kterou své soupeře drtí právě City – vysokým presinkem.
Ani to samo o sobě ještě nezaručuje úspěch. V polovině prosince to zkusil Tottenham a odvezl si porážku 1:4. Klíčovou roli sehrál brankář Ederson, který svou úžasnou kopací technikou vyřadil přední napadající linii ze hry.
Jestliže měl do té doby v průměru na zápas necelé čtyři dlouhé pasy, v onom duelu mu jich napočítali devatenáct! S úspěšností 78,8 procent, což je jen o necelých pět procent méně, než je jeho dlouhodobý průměr, do kterého se počítají i běžné, krátké přihrávky.
V neděli jej sice jeho nohy zradily, čtvrtý gól šel na jeho konto, ale i to souviselo s pojetím Liverpoolu. Tým Jürgena Kloppa v každé možné situaci napadal rozehrávku. A donutil defenzivu City k chybám.
Ani splnění tohoto prvního úkolu na dlouhém seznamu ještě nevede ke třem bodů. Druhou zásadní položkou je schopnost vyrazit do bleskového brejku, využít otevřeného prostoru a z minima šancí vytěžit maximum.
List The Times rozebral jednotlivé zásahy, které padaly po chybách v rozehrávce. Kolik vteřin trvalo domácím od zisku míče ke vstřelení gólu? A kolik přihrávek k brance vedlo?
1. gól: Alex Oxlade-Chamberlain: 6 sekund, 1 přihrávka
2. gól: Roberto Firmino: 11 sekund, 2 přihrávky
3. gól: Sadio Mané: 7 sekund, 1 přihrávka
4. gól: Mohamed Salah: 7 sekund, bez přihrávky
Liverpool přidal ke zmíněným atributům i enormní nasazení, rychlost i disciplínu. A i když se nevyhnul svým tradiční zdřímnutím v defenzivě, připravil City o neporazitelnost, takže v klubu „Invincibles“, kteří prošli sezonou bez porážky, nadále zůstávají jen Preston North End a Arsenal.
Aby se ze šlágru stal „k**va dobrý zápas“, jak o něm vtipkoval Klopp, potřebujete k tomu oba celky. A City potvrdili, že jejich síla je mimořádná, navzdory klopýtnutí. Guardiola, který prohrál s německým koučem svůj šestý zápas (nikdo jej nedokázal porazit víckrát), po utkání připomněl svá předchozí slova, že o titulu ještě není rozhodnuto.
Není, ale jeho tým předvádí úžasný fotbal a tahle ztráta na tom nic nemění. Poraženým po sedmigólovém thrilleru není ani tak Guardiola jako José Mourinho z konkurenčního Manchesteru United.
Právě šlágry, v nichž hraje svůj part tým z Old Trafford, zaostávají z hlediska zábavy a atraktivity. Aktivní snaha o výhru? Ne, úkol číslo jedna zní: nedostat gól a neprohrát. Na Liverpoolu to vyšlo (0:0), v městském derby už ne. Mourinhův tým prohrál 1:2 a „hluční sousedé“, jak kdysi City nazval Sir Alex Ferguson, byli jasně lepší.
Pro klub, jakým je Manchester United, je tento přístup až ostudný. Jeho sázku na defenzivu dokládá i minitabulka průměru vstřelených branek v duelech mezi celky Top 6. V dosud pěti odehraných duelech skórovali „Red Devils“ jen pětkrát. Stejný průměr vykazuje Chelsea, o něco lepší je Tottenham (1,2) i Arsenal (1,29). Poté následuje s odstupem Liverpool (1,89) a jasným krále je Manchester City se třemi trefami na zápas! Proti soupeřům, kteří s ním měli bít o titul.
Mourinho už delší dobu čelí kritice, že jeho styl je přežitý (alespoň pro dlouhodobou soutěž, v evropských pohárech může mít stále efekt). A pokud se po herní stránce nic výrazně nezmění, tlak na jeho osobu ještě naroste. Už teď jej za negativní strategii peskují legendy klubu jako Eric Cantona či Paul Scholes. Navíc i v jiných soutěžích je vidět trend s dominancí útočně laděných týmů. V Itálii Neapol a Juventus, ve Španělsku Barcelona. V Německu jsou hlavní ofenzivní silou Bayern a Dortmund.
Lídr Premier League sice přišel o neporazitelnost, titul ale získá. A bude nadále sbírat komplimenty za úžasný fotbal. Stejně tak i Liverpool, ačkoliv ten se – ke smůle nervové soustavy vlastních fanoušků – nevyvaruje laciných chyb či podobně zdramatizovaných zápasů, jakým byl ten nedělní.
Ale bude živo, žádná nuda. A není tohle pro fanoušky po celém světě nejdůležitější?
Autor je spoluzakladatel čtvrtletníku Football Club a spolupracovník iSport.cz
