Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ KRISTIINY MÄKI | Je pár sportovců, těch úplně top, kteří málokdy zklamou výkonem. Jsou ve většině svého představení stoprocentní, takže se možná blíží ke strojům. I když ty se taky někdy porouchají. Tohle nebude článek o sebelítosti, tu nemám v lásce vůbec. Bude možná o vypsání se ze špatného výsledku.
Špatnej výsledek je stejně lepší přebýt nějakým dobrým. A to je přesně to, co je ve sportu těžký. Vyhrát umí každej, ještě když je forma, jde to samo. Bez jakéhokoliv přemýšlení, třídění špatných myšlenek, jestli to dneska zaběhnu. Prostě samo. Start, střelba, plnej kvér, trochu bolesti, cíl, radost.
Jenže občas místo plnýho kvéru je tam hlemýždí tempo, člověk vnímá víc okolí, každej rušivej element, hlava se nesoustředí na to, že má „jen“ běžet, a přijde bolest, která se stupňuje. Mám nějaký tušení, že když běžím dobře a hlava si ten závod nepamatuje, tak někam odlifruje i ten laktát z nohou. Protože když běžím špatně, cítím celý tělo ještě druhej den jak zpráskanej pes. Přitom trénink i regenerace byly kvalitní.
Po nepovedeném závodě se snažím vše rekapitulovat a hledat případnou chybu. I s trenérem. Je to důležitý pro další vývoj sezony. Nejdůležitější je začít s chybama u sebe. Protože z hodně procent je to o sportovci. Být racionální je taky celkem důležitý. Když člověk ví, co se odtrénovalo, a že se to nemůže jen tak ztratit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
